Poprvé jste hráli v Praze jako předkapela The Kills. Pamatuješ si tu show, je to téměř rok zpátky?
Jasně, že pamatuju, bylo úžasné. Byla jsi tam?
Byla, měli jste skvělý ohlas z publika, chvílemi jste byli lepší než headliner.
Skvělé, díky, jen si nejsem jistý, že jsme byli lepší. Samozřejmě si to pamatuju, byl to vlastně jeden z našich prvních větších koncertů. Dělávali jsme takovou věc, že bubeník Pietro přišel sám na pódium a neočekávali jsme, že už tam na nás bude čekat tolik lidí (podle slov Dania 2 tisíce, ale takovou kapacitu klub Roxy nemá – pozn. redakce). Bylo to fakt speciální, dobře si to pamatuju.
V roce 2017 jste po Evropě předskakovali kapelám Placebo, The Kills a Spoon. A jak to s vámi vypadá letos a můžeš mi říct něco o tvých dalších plánech?
Jasně, 2018 je zatím skvělý, koncertovali jsme v Británii, kde to šlo hladce, vyprodali jsme show v Londýně, což bylo ohromující a hodně jsme projezdili Nizozemí, kde to máme rádi a hráli jsme tam na velmi dobrém festivalu London Calling. Pořád někde hrajeme a pracujeme na nových věcech a minulý týden nám vyšel nový singl Daft. Všechno šlape, fakt mě tenhle život baví.
Přijde mi, že jste museli hudební promotéry opravdu zaujmout, když se tak dívám na seznam vašich plánovaných vystoupení, například festival v Readingu, Iceland Airwaves… Jak jste toho dosáhli? Můžeš mi prozradit nějaký tajný recept, jak nebýt jednou z mnoha indie-rockových kapel?
To je těžká otázka. Zaprvé si nemyslím, že bychom byli lepší než jiné kapely, fakt nejsem v takové pozici, že bych to mohl tvrdit. Na druhé straně, myslím si, že naše živá vystoupení jsou fakt silná, ať už svým pojetím nebo muzikantstvím. A i když si myslím, že jsme generace, kde většina hudebníků vystupuje s předem nahraným podkladem a všechno je v téhle digitální době naprogramováno, pořád je hodně důležitá a široce respektovaná schopnost dobře ovládat svůj nástroj, vystoupení na úrovni, komunikace s davem a přirozené a lidské chování. Myslím, že právě na tom lidském elementu pořád mnoha lidem záleží. A to se prostě v naší muzice a na koncertech potkává. Lidé nás vidí na pódiu, jak opravdu děláme muziku a to je prostě hodnotnější než zpěv na nějaký hudební podklad. A v porovnání s ostatními skupinami si myslím, že hlavně naživo zníme hodně odlišně. Snažíme se být sami sebou. Je hodně jiných kapel, které vám splývají. My se snažíme být sami sebou. Myslím, že právě tu odlišnost mají promotéři rádi.
A kde se za pár let vidíte? Třeba jako headlineři na Glastonbury?
Strašně rád bych hrál v Glastonbury, to je můj sen. Chci taky nahrávat to, co opravdu chceme, spolupracovat s různými lidmi. Fakt si myslím, že budeme festivalový tahák, jednou to zvládneme.
A na pražském Metronome Festivalu budete hrát před Davidem Byrnem. Snili jste jako jeho fanoušci o tom, že se setkáte?
Jo, to je šílené, nikdy jsem ho nepotkal. Máme rádi Talking Heads, sledujeme i jeho sólovou kariéru. Těšíme se na jeho vystoupení, je pro nás čest hrát před ním, ale i sdílet pódium s dalšími neskutečnými hudebníky. Máme fakt radost.
A jaký umělec vás vedle Davida Byrna ovlivnil? Dovolím si hádat, že například David Bowie.
Přesně. David Bowie měl na mě velký vliv jako skladatel. Je to nedotknutelný mimozemšťan. Nechápeme, jak mohl všechny ty věci dokázat. Ale nemyslím si, že bychom se jako Husky Loops nechali něčím specifickým ovlivnit, posloucháme různorodou muziku. Ale myslím, že hip hop nás za poslední tři roky hodně změnil. Posloucháme hip hop, RnB a jazz a zkoušíme najít nové přístupy, jak přistupovat k pop music skrz tyhle žánry. Asi to byl opravdu hip hop, co nás nejvíc ovlivnilo. Mě jako producenta i jako skladatele, poslouchám ho opravdu často.
Zdá se mi, že postupem času ve své tvorbě více experimentujete, třeba směrem k post rocku.
Pořád experimentujeme, ale spíš s pop music. Pocházíme z prostředí, kde se pořád jamovalo, experimentovalo s různými nástroji, takže v budoucnosti si chceme více hrát se strukturou. A spíše než se zvukem experimentujeme tak, že vezmeme nějaký song a přehráváme ho na různých místech v různých stylech. Předtím jsme experimentovali se zvukem, teď půjdeme spíš cestou skládání muziky.
A co jsi studoval na hudební fakultě?
Studoval jsem kompozici a hudební produkci, bubeník grafický design a basák hudební byznys.
A nejsi moc kritický, když produkuješ svou vlastní hudbu?
Hrozně. Jsem svým největším nepřítelem. Naneštěstí a zároveň asi naštěstí jsem velký perfekcionista.
Je docela pozoruhodné, když skupina tří italských kluků zní stejně jako roc k'n'rollová kapela z Británie. Myslíš, že byste dosáhli takového úspěchu i z Itálie?
Nemyslím si, že to co děláme, děláme proto, že jsme v Londýně. Ale zároveň si myslím, že kdybychom byli v Itálii, tak bychom stejné věci nedělali. Což asi nedává moc smysl. Italský hudební trh je teď na dně, abych byl upřímný. Právě teď je možná trochu na vzestupu, někteří umělci se snaží italskou muziku zas pozvednout. Ale pro to, co chceme dělat my, nebude Itálie nikdy tím pravým místem. Proto jsme se taky přestěhovali. Londýn je skvělé místo. I když hudební byznys je dost na nic, pořád to tu funguje. Jsou tu lidé, kteří poslouchají, co děláme, kteří tomu rozumí. Můžeme tu dosáhnout toho, čeho chceme dosáhnout. A je docela šílené, že tu můžeme dělat tolik dobrých věcí, i když nejsme místní.
A jakou muziku teď posloucháš? Můžeš mi něco doporučit?
Jasně. Poslouchám nové album Kanye Westa, které je dost výstřední. Kouknu se na můj Spotify, co poslouchám. Pusha T je skvělý rapper a dál hodně poslouchám Solange, a když jsme zmiňovali Davida Byrnea, tak jeho nová deska je dobrá. Ale snažím se neposlouchat moc muziky, aby mě to příliš neovlivňovalo. Ale ten hip hop mě hodně ovlivnil, ne to rapování, ale spíš beaty. Proto ho poslouchám.
A žiješ jen pro muziku a živá vystoupení nebo máš kromě toho i jiné záliby?
Žiju jen pro ni. Nedělám nic jiného. Rád se dívám na filmy, ale muzikou jsem posedlý a je to nejdůležitější věc v mém životě.
A jako velký hudební fanda, sbíráš LPs a najdeš si čas na jejich soustředěný poslech nebo častěji používáš streamovací služby?
Sbíráme vinyly, máme jich plno. Myslím, že vinyl je pro dlouhohrající album nejlepší nosič. Streamování hudby přináší jiné emoce, což je pořád fajn. Vymýšlíme, jak mohou alba fungovat v době streamování. Více než deset skladeb na albu asi nemá smysl. Ale vinyly budou fungovat pořád. Rád se jen tak posadím a poslechnu si najednou celé album.
A proč radši vydáváte EP místo regulérního alba?
Nemyslím tím, že bych si neužil složit celé album, ale pro nás jako Husky Loops je lepší a jednodušší soustředit se na menší projekty. A taky jak jsem už zmiňoval, nevěřím naší generaci, že by udržela pozornost tak dlouho. Já bych taky na internetu zvládnul poslouchat nanejvýš tak 4 nebo 5 skladeb. Já jsem ten první, který začne klikat na jiný song nebo video. EP prostě na Spotify a YouTube funguje líp.
Založili jste svůj vlastní label, je to tak?
Ano, nemáme co dělat, tak jsme si založili rovnou dva. Zatím vydáváme jen sami sebe. Spolupracujeme ale s mnoha lidmi, momentálně se však všechno připravuje, řekl bych vaří a až přijde čas, tak to exploduje.
Někde jsem četla, že tvým nejlepším zážitkem byl koncert Jacka Whitea v londýnské O2 Aréně, protože diváky přenesl ze stadionu do malého klubu. Čím to bylo?
Jo, to bylo skvělé. Kde jsi to četla? Cítím se být slavný. Jack White má rád intimitu malých sálů. Nemyslím si, že to udělal, protože považoval za dobrý nápad udělat z pódia klub. Myslím, že prostě tohle rozestavění s jeho hudbou nejlépe funguje. Můžeš vidět muzikanty, jak spolu komunikují, to tajemství.
Takže chodíš často na koncerty, nebo se snažíš mít klid a čistou hlavu, abys mohl skládat?
Snažím se mít čistou hlavu, abych se mohl koncentrovat a přemýšlet. Když chodím na hodně koncertů, cítím se ztracený. Neumím udržet pozornost, jsem opravdu součástí své generace. Neumím ale moc dobře pracovat, i když jsem sám doma. Soustředím se na jednu, dvě věci, pak jdu do klubu, na párty. Je toho na mě pak hodně.