Vytisknout tuto stránku
pondělí, 07 prosinec 2015 14:54

Rozhovor se Susheelou Raman: Je na posluchači, aby příběh dokončil sám Doporučený

Napsal(a)
Susheela Raman na Respect festivalu 2015 Susheela Raman na Respect festivalu 2015 Foto: Martin Chochola/musicweb.cz

Indicko-britská zpěvačka Susheela Raman je pěveckou divou, která se na pódiu rozhodně neztratí. Její energické melodie a temný hlasový projev se často přibližují šamanskému vystoupení, stejně jako ho umocňují uhrančivé rytmy. Susheela se pro redakci musicweb.cz rozpovídala o svých začátcích, o svých třech domovech i o novince Queen Between, kterou představí sólově v Paláci Akropolis 12. prosince.

Vaši rodiče pocházejí z Indie, strávila jste nějaký čas v Austrálii, ale nyní již žijete ve Velké Británii. Jak tyto tři země ovlivnily Vaši tvorbu?

Ačkoli jsme žili v Británii a v Austrálii, hudbu jsem se učila od svých rodičů doma a právě ti mi ukázali indickou muziku. Moji rodiče byli přesvědčení, že mi musí představit kulturu, ve které vyrůstali a v tom byli hodně přísní. V Austrálii jsem sama objevila „západní" hudbu a samozřejmě život venku mimo domov byl hodně rozdílný a různorodý. Pořádala jsem klasické recitály pro indickou komunitu, když jsem byla mladší, ale nakonec jsem začala rebelovat a založila kapelu, se kterou jsem pak zpívala po klubech. Vždycky a všude se najdou vlivy, ať už pozitivní nebo negativní. Svůj vlastní zvuk jsem ale našla, až když jsem přišla do Británie, ale bylo to také proto, že jsem byla zrovna ve věku, kdy je velmi důležité se urovnat a Londýn má velmi silnou tvůrčí kulturu.

Proč jste vlastně začala zpívat? Bylo to tím, že je Vaše rodina hudební?

Ano. Moje teta byla zpěvačka a můj táta má také hodně dobrý hlas, ačkoliv nikdy nevystupoval veřejně. Myslím, že jsem si prostě oblíbila koncertování.

Když se chystáte pracovat na nové skladbě a psát k ní text, kde nejčastěji berete inspiraci?

Myslím si, že vždycky procházíte fázemi, ve kterých objevujete různou hudbu, když třeba pracujete s různými lidmi, slyšíte nové věci a poté se to případně projeví také v té vaší. Text většinou zabere více času a někdy se stane, že je o něčem, co se odehrálo před deseti lety a najednou to vyskočí na povrch.

Viděla jsem váš koncert v pražském Paláci Akropolis v roce 2011 a byla jsem tehdy fascinovaná Vaší show, protože byla silná a hodně mystická. Myslíte si, že koncert je jenom o umění hudby?

Tehdy jsem procházela obdobím, během kterého jsem hrála extatickou hudbu. Zabývala jsem se tehdy několika zajímavými hudebními proudy z Indie a Pákistánu a zůstávala jsem tak ve spojení s náboženskou, liturgickou složkou, transem a podobně. Nyní jsem trochu jinde, možná trochu zkoumám sama sebe a soustřeďuji se znovu na melodii. Takže show v roce 2015 je možná o trochu méně bombastická, ale vždycky cílím na pocit extáze, protože ta je pro mou muziku důležitá. Je mnoho cest. Koncerty mohou být rituálními i dneska. Jde především o magický okamžik, který sdílí více lidí najednou...

Většinu písní zpíváte anglicky, ale několikrát jste zvolila i tamilský jazyk. Který z těchto jazyků je pro Vás příhodnější ke zpěvu?

Velice záleží na písni, ale angličtina je můj první jazyk – mateřský. Zpívám několik písní, které odkazují na indické kořeny, ale když píšu, vždycky to bude skladba v angličtině.

V devadesátých letech jste hrávala také jazz a blues a nahrála jste album 331/3, které se skládá z nejrůznějších cover verzí od Boba Dylana, Jimiho Hendrixe nebo Captaina Beefhearta. Jaký žánr je Vám nejbližší?

Nemám ráda škatulky. Nikdy jsem si nenalezla žánr, který bych akceptovala nebo by on zahrnoval mě! Všechna hudba je v jednom bodě propojená.

Co se skrývá za skladbou Raise Up z alba Vel?

Nic se v ní neskrývá. Je to velice pozitivní skladba, která sune energii na povrch. Využívám v ní indické melodie, která se nazývá Darbari, a přesně ta dává celé písní to pravé koření. Poprvé jsme ji hráli v New Yorku s kapelou velmi schopných hudebníků a celý koncert jsme si moc užili, a tak jsme další den šli do studia a začerstva jsme ji nahráli. Nicméně to bylo v roce 2009, takže dneska už je to trochu historie...

Mnoho hudebních kritiků řeklo, že Vaše hudba nepatří mezi world music, ale ke „globálnímu popu". Co si o tom myslíte?

Tohle naštěstí řekli kritici, kteří nemají zas takovou váhu. Nikdy jsem se nesnažila zapadnout do nějakého stylu, jenom dělám to, co mě táhne. Nemyslím si ale, že bych dělala popovou muziku, ani ji neposlouchám, z toho už jsem asi vyrostla, ale nemám nic proti tomu být vidět. Můj život stejně jako moje práce je hudba, takže určitě nebudu dělat něco, co pro mě nemá význam.

Když nahráváte novou skladbu nebo ji prvně zpíváte na koncertě, je pro Vás tento okamžik něco jako vyprávění příběhu lidem?

Něco takového to rozhodně je, kromě toho, že je na posluchači, aby si příběh dokončil sám.

Můžete představit Vaši poslední desku Queen Between našim čtenářům? Co je na ní nového?

Queen Between je hodně silná nahrávka a myslím si, že zdaleka moje nejlepší. Přivedla mě k úžasným spolupracím s hudebníky z Indie a Pákistánu, ale vůbec nezní jako tradiční tamní muzika. Nahrávali jsme ji v Londýně a až na výjimky je v angličtině. Několik témat je vybraných ze skvělé knížky Sira Jamese Frazera Zlatá ratolest, která pochází z konce 19. století a je jakýmsi průzkumem magických a náboženských tradic. Je to velice podmanivá knížka, jejíž text je sám o sobě hodně magický. Ve své době se rozcházela s křesťanstvím, protože ukázala, že právě křesťanství je jen jedním z dalších náboženství. Pro mě je velmi důležité vypořádat se s náboženskou tradicí ve vlastním nezávislém pojetí, což dělám i ve své hudbě. Kdo chce být otrokem svých tradic?

Další články

  • Soutěžte o 1x2 lístky na koncert Pedra El Granaína Soutěžte o 1x2 lístky na koncert Pedra El Granaína

    Vychutnejte si večer plný nejčistších emocí, které flamenkový zpěv přináší přímo z hloubky celého srdce zpěváka Pedra El Granaína. V písních se s vámi podělí o nezměrné radosti, největší lásky, starosti i nejhlubší životní tragedie. Na kytaru ho doprovodí Antonio de Patrocinio hijo. Více se o festivalu dočtete zde. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volné vstupy na tuto temperamentní akci! 

  • Rozhovor s Flook: Naše hudba neměla nikdy žádné hranice Rozhovor s Flook: Naše hudba neměla nikdy žádné hranice

    Roku 2008 oznámila britsko-irská čtveřice Flook konec, letos se vrátila na pódia s novinkou Ancora nominovanou na BBC2 Folk Awards. Do České republiky se vrací po dlouhých třinácti letech, fanoušci mohou očekávat energický set v pražském Rock Café. "Připravte se na subtilní oheň, hráčský důvtip a rytmickou sílu. Ti čtyři báječní lidé na vás z rohu hojnosti vylijí tolik velebného muzikanství, až se z toho málem zalknete," napsali o skupině v magazínu fRoots.

  • Foto: Ida Nielsen & The Funkbots, Jazz Dock, Praha, 11. 11. 2019 Foto: Ida Nielsen & The Funkbots, Jazz Dock, Praha, 11. 11. 2019

    V rámci koncertní šňůry Jazz čtyř kontinentů vystoupila v pražském Jazz Docku skupina Funkbots americké baskytaristky a zpěvačky Idy Nielsen, kterou proslavila její spolupráce s Princem. Z tohoto koncertu vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Kulturní úderka, Stará pekárna, 8. 11. 2019 Foto: Kulturní úderka, Stará pekárna, 8. 11. 2019

    Kulturní úderka nám zasadila řádný úder své potemnělé hudby v potemnělé Staré pekárně. Napadl mě příměr jejich hudby s Frankovkou - temné rubínové barvy, drsná tříslovina a i ta naše moravská kyselinka. Chuti někdy tvrdší, někdy více ovocné, někdy kořenité i sametové. Tak i takový byl nezaměnitelný zpěv kytaristy Štěpána Dokoupila. Koukněte, jak to tam vypadalo!