Několik týdnů před koncertem fanoušky nepotěšilo, že se vystoupení přesunulo z Fora Karlín do Tipsport areny, vzhledem k tomu, že Edovy koncerty jsou vždy pojaté komorně a hala by měla ubrat na intimitě koncertu. Dalo by se však říci, že i hala byla Edovi malá. Arena se zaplňovala s přibývajícími hodinami. Sice probíhal mírný zmatek s místy k sezení, ale posluchači netrpělivě vyčkávali na začátek koncertu. Přesně v půl osmé večer, jak bylo pořadateli avizováno, vystoupil na pódium předskokan, anglický kytarista a zpěvák Ryan Keen, který taktéž předvedl akustický set svých písní.
Jako předskokan byl hudebník velmi dobře zvolen, jelikož navnadil publikum na podobný žánr. Folkově znějící balady vyznívaly v Ryanově podání přesvědčivě a čistě. Vyhrával si s kytarou, se všemi jejími pražci a používal nástroj jako perkusní. Využíval techniku hry fingerpicking, kterou rozezníval skladby Thank You nebo pohodovku See Me Now. Skladatelsky vydařené melodie dokázal přednést s hlubokou procítěností v hlase, který Ryan nemá sice nijak výrazný, ale dokázal ho přizpůsobit jednotlivým skladbám. Více jak půlhodinový set byl příjemným naladěním.
Bez hvězdných móresů se Ed Sheeran objevil na pódiu přesně v půl deváté večer a spustil skladbu I´m Mess. Publikum, které tvořila převážně mladá generace posluchačů, ale ještě více posluchaček a dorazilo také mnoho zahraničních příznivců, jásalo hned od prvních tónů. A bylo proč. Ed si vystřihl brilantní úvod a nastavil si tak sám sobě vysokou laťku pro skoro dvouhodinový koncert. Hudebník pamatoval i na posluchače, kteří seděli daleko od pódia a nemohli tak na něj dobře vidět. Díky šesti promítacím plátnům postaveným za zpěvákem si mohli atmosféru užít všichni naplno. Na plátnech se chvílemi ukazoval zpěvák v různých zkreslených či upravených podobách, videoklip i ukázka z filmu. S jednoduchou kulisou však dokázal mnoho.
Na pódiu si vystačil sám pouze s loopem a kytarami, které v průběhu setu měnil. Kytarové riffy nahrával přes sebe, vrstvil je a přidával do nich melodii i rytmus. Poté píseň vygradovala a zpěvák se mohl pustit do textu. Pokud někdo čekal, že Ed přehraje svůj repertoár, byl na koncertě mile překvapen. Jednotlivé skladby zazněly v upravených verzích připravených pro živé vystoupení, často byly delší než studiové verze, vyhrával si v nich s repeticí, s gradací a některá píseň přešla ihned v další. Inovativní pojetí svých skladeb tak posunul do akustického kabátu, který však, jak by se mohlo zdát, nezněl nijak monotónně, jelikož již na nahrávkách prozradil, že je úctyhodným skladatelem a naživo velmi dobrých interpretem.
Ed čerpá z různých žánrů – z popu, folku, hip hopu i rapu. Pod touto směskou je ale vždy znatelný jeho rukopis a během večera přesvědčil, že ačkoli momentálně boduje na předních příčkách hitparád s mainstreamově upravenými aranžemi singlů Don´t nebo Sing (také během večera nechyběly) pro rádia a televizní kanály, akustická poloha nejen těchto písní Edovi seděla nejvíce a i díky tomu přináší do popové hudby zcela jiný náhled. Velmi se na tom podílelo využití loopu, se kterým si vyhrával na výbornou.
Mezi prvními skladbami zazněly Drunk, Take It Back nebo Superstition, ve kterých se držel převážně v nižších hlasových polohách. O to větší přechod byl znatelný v následujících dvou – One, na kterou ihned navázala Photograph. V obou skladbách si na sebe ušil pěvecky nelehký úkol, jelikož z níže položených slok přecházel do výšek až falzetů v refrénech, což naživo zazpíval s přehledem i s potřebným melancholickým přednesem.
Ke konci setu se dostalo nejen na cover verzi písně od Stevieho Wondera, ale i na několik nejlepších skladatelských kousků ze zpěvákova vlastního repertoáru, ve kterých si zazpívala celá aréna. Snad nejznámější Edův singl Thinking Out Loud rozezpíval publikum natolik, že v refrénu mu dal zpěvák prostor úplně. Následovaly dvě kytarovky se silnou melodií I See Fire, která se stala titulní písní k filmu Hobit: Šmakova dračí poušť, s níž si zpěvák vyhrál i v hlubších a tišších polohách i přes hlučící fanoušky, které musel i jednou utišit, aby skladba správně vyzněla. V singlu The A Team znovu poprosil o pěveckou podporu diváků. Největší prostor pro instrumentálně delší části se nalezl v Give Me Love, kde nechal vyznít vícevrstevnaté překrývání jednotlivých pěveckých, kytarových i rytmických linek hraných na tělo kytary a zcela ztišených, ve kterých vynikal pouze Edův hlas.
Prohlédněte si také fotografie z koncertu
Nejenže potvrdil, že je skvělý zpěvák s velkým hlasovým rozsahem, ale také slušný rapper. V přídavku You Need Me, I Don´t Need You si vyhrával nejen s rytmickou a melodickou smyčkou, ale také s beatboxem a skvěle zarappoval delší verzi skladby, při které již všichni v hale stáli a tančili do rytmu. Celý koncert zakončil vtipně, rozezpíval si publikum s refrénem hitu Sing a na konci odešel a nechal dav doznít samotný.
Závěrem se nabízí položit otázku, kdo se ze současných popových hvězd obejde bez show plné reflektorů, tanečníků, dalších hudebníků a playbacku a dokáže strhnout ohromný dav svým (nejen skladatelským) talentem a zpěvem. V Praze se to Edovi jednoznačně podařilo a publikum zcela ohromil. Tomu poté sdělil, že by se rád do české metropole opět vrátil, tak snad svému slovu dostojí, protože rozhodně má současné scéně ještě co nabídnout.
