Bill Evans je především znám jako saxofonista a klarinetista. To jsou platná fakta už od dob, kdy spolupracoval v 80. letech například s Milesem Davisem či Johnem McLaughlinem v pozdní verzi skupiny Mahavishnu Orchestra. Od těchto časů už uplynula dlouhá doba a Bill Evans se pustil do svého autorského projektu, který zaujme hned svou nevšedností, co se obsazení týče.
Už název sám nabádá, že základy repertoáru jsou postaveny na soulu a bluegrassu, nicméně výrazový rejstřík kapely byl během večera 22. listopadu v Jazz Docku podstatně bohatší. To už prozradila přítomnost hráče na banjo, Ryana Cavanaugha. Ten zaujal publikum od počátku, protože kromě jeho rychlých vyhrávek využíval i možností elektrifikace svého nástroje, jimiž uměl atmosféru pořádně „osolit", případně přes samply obohacoval paletu zvuků, kterými bylo zaplavováno publikum.
Rytmiku s přehledem a obdivem přítomných řídili baskytarista Dave Anderson a bubeník Josh Dion. Toho si z koncertu budou pamatovat snad úplně všichni přítomní, neboť kromě technicky nápadité a rázné hry na bicí, kdy si vyhrával s každým tónem a dynamikou, se ukázal i jako zpěvák, jehož hlas je přinejmenším charismatický. Dalším výrazným členem kapely byl bezesporu kytarista Mitch Stein, který kromě taktéž kvalitního zpěvu, si vyhrával s přechodem od polohy jazzové kytary až po rockovou. Samotný Bill Evans navíc si mimo své dva základní nástroje přivezl i fender piáno, které využíval převážně k doprovodům svých spolukapelníků, mimo to během večera překvapil i on svým obstojným hlasovým výkonem.
Po tomto výčtu snad neúčastník lépe pochopí, jak bohatý zvukový rejstřík měla tato pětičlenná sestava k dispozici a jakým způsobem ho nakonec i využila. Většinu koncertního playlistu tvořily skladby z rok staré desky nazvané Live in Moscow! doplněnou i o písně nové.
Hned po úvodu koncertu, kdy kapela spustila originální a svěží fúzi jazzu, blues, country, rocku či bluegrassu, začalo být jasné, že se jedná o výjimečnou hudební událost. V dnešní době potkat něco vyloženě tak originálního a nápaditého je prostě zázrak. Při všem, co Bill Evans ve své kariéře v hudbě dokázal, je toto z jeho vlastní hlavy. Od začátku tak byla cítit z kapely radost a nadšení ze hry, což se záhy přeneslo i na publikum. Jaký to rozdíl oproti chladně profesionálním výkonům, které Bill Evans podával vedle pánů Mika Sterna či Richarda Bony. Toto zkrátka nebyla nějaká osmdesátkami zatuchlá jazz fusion, toto byl svěží vítr.
Prohlédněte si také galerii fotek z koncertu Billa Evanse !
Ačkoli koncert Billa Evanse se Soulgrass Bandem trval více jak dvě hodiny, časté proměny nálad a zvuků skladeb způsobily, že publikum se rozhodně nenudilo. Samotný Bill Evans střídal sóla na klarinet a saxofon, kdy se v polovině večera blýskl delším sólem za podpory až rockově pálících bicích, nicméně poskytoval prostor i svým kolegům, jejichž výkony zvýrazňoval často až funkovými doprovody na fender. Navíc repertoár byl kromě instrumentálek vyplněn i melodicky silnými zpívanými skladbami, při nichž úctyhodným sborem tří hlasů se činil jak Bill Evans či Mitch Stein, tak zejména mladý bubeník Josh Dion.
Po skončení koncertu si mohli návštěvníci za čtyři sta korun koupit již zmíněnou desku Live in Moscow!, čehož i mnozí nakonec využili. Sympaticky vystupující hudebníci navíc rádi lidem své dílo podepsali. Bill Evans potvrdil své kvality a dá se mu jenom doporučit, aby pokračoval ve svých autorských experimentech, neboť skladatelsky má co říct na rozdíl od některých z jeho dnes již někdy bohužel i přesluhujících vrstevníků. Bill Evans a Soulgrass Band bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co kdy v životě tento šestapadesátiletý hudebník dokázal. A když vtipně glosoval, aby si ho lidé nepletli s jeho jmenovcem, zesnulým klavíristou Billem Evansem, dalo se mu odpovědět, že pokud bude dál dělat takovouto hudbu, nikdo si ho s nikým plést rozhodně nebude.