Zobrazení položek podle značky: blues

V Paláci Akropolis zahrál americký zpěvák a kytarista Jontavious Willis. Níže si prohlédněte fotogalerii z koncertu, na tomto odkazu si můžete také přečíst reportáž.

Do žižkovského Paláce Akropolis zavítal americký bluesový zpěvák a kytarista Jontavious Willis. Tento mladý hudebník odehrál sólový, nikterak dlouhý koncert, ale v průběhu něj představil publiku ten nejlepší odkaz klasického blues.

Osmadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Blues Alive startuje v Šumperku již 14. listopadu. Během tří dnů na něm vystoupí přes třicet kapel a hudebníků patřících jak k mezinárodní a domácí špičce tohoto žánru, tak i k mladým nadějím, jež si zaslouží dostat prostor na prestižní přehlídce. Žánrově se letos program rozkročí do šíře od klasického kytarového blues přes jeho akustickou podobu, americké písničkářství až po garážový rock. Dům kultury, tradiční festivalové centrum, letos díky zvětšení a vylepšení vytápěného stanu v Pavlínině dvoře, nabídne dvě rovnocenné hlavní scény. Ve foyer navíc vznikne nově klidová zóna s větším počtem míst k sezení. Vedle tradičního Klášterního kostela koncerty proběhnou poprvé v hotelu Perk.

Čtvrtý chod celoročního koncertního cyklu Prague International Bluenight, to byl středeční dezert v podobě koncertu kytaristy a zpěváka Mikea Zita ze St. Louis. Sériový výherce prestižních bluesových ocenění předvedl pražskému klubu plnokrevnou, vlastně spíš rock'n'rollovou show.

Třiapadesátiletý americký kytarista, zpěvák a skladatel Mike Zito představil v Lucerna Music Baru především nejnovější desku Life Is Hard. Tu nahrál pro svou loni zemřelou manželku. Více se dozvíte v naší reportáži, z koncertu vám přinášíme fotoreport.

„Vášnivý zpěv, jižanský rock založený na řízných kytarových riffech, chladnokrevný funk a memphiský soul. Jejich plnokrevné funky blues oslavuje nejzákladnější životní radosti. Grey je zpěvák a skladatel s přirozeným talentem a hlubokým citem,” napsali The New York Times o americké kapele JJ Grey & Mofro. 

Jontavious Willis, teprve 28letý rodák z Georgie, se již jako mladík rozhodl pro svoje poslání: oživit současné blues duchem minulosti. Nejde přitom o nějaké povrchní plagiátorství, jeho autorské akustické blues je autentické, intimní a překvapivě současné. Přesto v jeho tvorbě zaslechneme ozvěny velikánů raného blues, jako je např. Robert Johnson nebo Skip James. Jako skladatel bývá označován za přímého pokračovatele tradice, ve které excelují např. Taj Mahal či Keb‘ Mo‘. Není divu, že jeho druhé a zatím poslední album Spectacular Class (2019), za něž byl nominován na Grammy, produkovaly právě tyto dvě žijící bluesové legendy.

Jedna z nejvýraznějších osobností současného blues, louisianský kytarista Mike Zito, který je letošním držitelem dvou cen Blues Music Awards v kategoriích Bluesrockový umělec a Bluesrockové album (Blood Brothers spolu s Albertem Castigliou) a celkově sedminásobným držitelem této ceny (a navíc ještě šestkrát na ni nominovaný), zahraje se svojí kapelou v rámci celoroční série Prague International Bluenight 2. října v pražském Lucerna Music Baru. Českým fanouškům představí naživo své zatím poslední album Life Is Hard, které vyšlo letos v únoru a které produkovali Joe Bonamassa a Josh Smith. 

Zbožňovaná rock'n'rollovými velikány, bluesovými nerdy i vyznavači world music - fanklub malijské pouštní legendy Tinariwen se za čtyři desítky let její existence rozvětvil do pestrobarevných podob. Pouštní blues, hypnotická směs tradice a elektrifikace, je dnes zavedeným pojmem, který skloňují tisíce fanoušků po celém světě, Česko nevyjímaje - o tomto fenoménu ostatně najdete (a nejen na internetu) spoustu kvalitních tuzemských článků. U žánrového zrodu stáli právě Tinariwen - fluidní uskupení členů kočovného berberského národa Tuaregů, kteří do vyprodané pražské Akropole přijeli po čtrnáctileté pauze.

Sahara působí jako pustina, ale karavany, které ji protínaly, sehrály stejně významnou roli jako námořní cesty či kupci putující po Hedvábné stezce mezi Evropou a Asií. Po staletí byl saharský obchod v rukou Tuaregů, etnika které nejen ovládalo umění přežít, ale i umění komunikace. Jelikož karavany vytvářely spojení mezi černošskou Afrikou na jihu a Araby a Berbery na severu, hudba Tuaregů byla dobře srozumitelná na obou stranách pouště. Život na cestě vyžaduje mobilní výbavu, místo obrovitých bubnů slyšíme tleskání dlaněmi. Výsledkem je hudba expresivní a tajemná s minimem nástrojů, podobně jako venkovská podoba amerického blues. Tinariwen na tuto tradici navázali úsečnými ornamenty elektrických kytar i hlubokým feelingem. Je to výpověď psanců, jejichž pouštní vlast byla rozparcelována nově vzniklými hranicemi. Právě zástupci žánru Tinariwen se 5. září představili Paláci Akropolis. A my vám přínášíme fotoreportáž: