Zobrazení položek podle značky: Robert Kordylewski

“Tady to má ale mnohem větší grády!” Druhému konci mobilního spojení takhle oznamuje své nadšení z Blues Alive někdo, koho právě vcuclo šumperské dvanáctkové voodoo. Dobíhám letos na neděli posunutý festivalový závěr a směju se. Byla jsem totiž zhruba v podobném věku, když jsem Blues Alive stejně jako neznámý telefonující objevila. Stejné vzrušení, které teď na cestě do kulturáku bezděčně v mladším echu zaslechnu, se pak přetavilo v mou každoroční osobní tradici. Abych byla upřímná, spíš v něco víc - díky Blues Alive jsem Šumperkem vlastně tak trochu posedlá. A čím blíž se listopadový vrchol bluesového dění blíží, tím častěji se do severomoravského města, které si svou kulturní scénu nadprůměrně hýčká, vracím. 

“Waterboy, where are you hiding?” V potemnělém sálku šumperské knihovny se mocný hlas Rhiannon Giddens, geniální hudebnice a neúnavné bořičky muzikologických mýtů, zařezává pod kůži. Drobné paní s trvalou přede mnou vůbec nevadí, že koncert není živý a za pár chvil jej přeruší přednáškové vyprávění. Když se v jinak školeném zpěvu oceňované umělkyně mihne prapůvodní, surová esence, s dámou to drobounce škubne. “Ta ho v sobě má,” pomyslím si. Podobné spojence, kteří o naší alianci často vůbec netuší, hledám po očku na Blues Alive odjakživa. Pátrání po spřízněných tvářích, které mají duši zatěžkanou stejným odstínem blues, mnohdy přináší překvapivá zjištění. A druhý festivalový den je pro tradičně nejnabitější program k lovu nevědoucích spiklenců nejvhodnější.