V roce 2004, kdy byla kapela založena, ji ještě nevedl současný frontman Sam Carter a dokonce se ani nejmenovala Architects. Prvním zpěvákem kapely byl Matt Johnson, který ale s kapelou vydržel pouze do prvního alba. Teprve po něm přišel Sam. Co se jména týče, je Architects až třetí jméno kapely – nejdříve se jmenovali Inharmonic, pak Counting the Days. Od počátku drží kapelu pohromadě především bratři Searlovi – kytarista (a od třetího alba i klávesák) Tom a bubeník Dan. Post druhého kytaristy je už po dvě alba prázdný, i když dříve tuto úlohu plnil Tim Hillier-Brook. Basák Alex Dean do kapely nastoupil až těsně po vydání prvního alba. Jeho předchůdcem byl Tim Lucas.
V kapele jsou všichni vegany a promotéry neziskovky Sea Sheherd Conservation Society, která má za cíl chránit život v mořích. Hudebně prošli značným vývojem stylu – od původního, rytmicky komplexního a disharmonického mathcoru až k dnešnímu melodičtějšímu metalcoru. Během této doby však neztratili nic ze své specifické techniky, díky které jsou známí po celém světě. Vyvíjeli se i jejich texty a zpěv. Sam zpočátku psal inspirován především svými osobními zkušenostmi, mimo jiné bojem proti závislosti na marihuaně. Když se pak do psaní textů připojil i kytarista Tom, zaměřili se společně na větší témata, například negativní aspekty náboženství.
Všichni členové vyrostli poblíž Brightonu a jelikož začali koncertovat již velmi mladí, museli své první akce ladit se školou. Již při tour k jejich prvnímu albu, které se jmenovalo Nightmares a bylo vydáno v roce 2006, předskakovali například známým Bring Me The Horizon. Jak už bylo řečeno, šest měsíců poté je Matt Johnson nahrazen Samem Carterem, který byl původně bubeníkem a bubenictví dokonce studoval. Roku 2007 vydali své druhé album s názvem Ruin. V témže roce podpořili formaci Suicide Silence na jejím americkém turné a hned o další rok později vydali split EP s britskými punkáči Dead Swans, se kterým sklidili úspěch u britských hudebních magazínů.
V květnu roku 2008 podepsali smlouvu s významným labelem Century Media Records, díky kterému se dostali na světovou scénu. V listopadu se poprvé objevili na evropské Never Say Die! Tour s tehdejšími headlinery Parkway Drive. Na začátku následujícího roku vydali svůj debut pod novým labelem – desku s názvem Hollow Crown – a odjeli na vlastní šňůru po Británii. Toho roku se už stali přímo headlinery Never Say Die. V lednu 2011 jsme se dočkali placky s názvem The Here and Now, která se na trhu stala velmi úspěšnou. Kritiku paradoxně nesklidila od kritiků ale od fanoušků, a to z důvodu posunu kapely k mainstreamu. Dan Searle v interview přiznal, že šlo o velký, ovšem logický krok. „Kdybyste sledovali, jakým směrem jsme se v posledních letech vyvíjeli, nebyli byste překvapení. Už nejsme ti stejní lidé, jako když nám bylo 16,“ řekl. V dubnu pak opět podpořili Bring Me The Horizon na celosvětové tour.
Album Daybreaker vydané v roce 2012 bylo přijato s velmi různorodými pocity. Bylo nicméně určitým návratem k techničtějšímu stylu dřívějších počinů. Následovalo mnoho koncertů a důležitých festivalů včetně amerického Warped Tour a Download Festivalu. O rok později Architects vydali dokument o tour k albu Daybreaker s dlouhým názvem One Hundred Days: The Story of Architects Almost World Tour. Své zatím poslední studiové album s názvem Lost Forever // Lost Together již vydali pod labelem Epitaph Records. Chtěli tak prorazit na americké scéně, kterou se jim do té doby nepodařilo pokořit. Tato deska z loňského roku byla podpořena tour po celém světě.
Architects však nenabízí jen texty s nápadem a technicky promyšlené kytarové postupy, jejich obrovská přednost tkví i ve schopnosti vytvořit na podiu vyslovené peklo. Jejich vystoupení jsou známá jako jedna z nejintenzivnějších a nejemotivnějších. Nenechte si tedy tento únorový nášup ujít. Architects se zde představí ještě s dalšími, již zmíněnými kapelami, které atmosféru určitě nijak nepokazí, ba naopak!