Do rockového nebe odešel Oldřich Veselý Doporučený

Český bigbeat má o jednoho ze svých výrazných představitelů méně, do hudebního nebe 17. ledna 2018 odešel Oldřich Veselý. Příznivcům legendárních kapel jako Blue Efekt či Synkopy 61 netřeba Oldřicha Veselého představovat. Těm později narozeným našim čtenářům jeho tvorbu alespoň stručně přiblížíme.

Oldřich Veselý v Lucerna Music Baru jako host Blue Effectu, březen 2007 Oldřich Veselý v Lucerna Music Baru jako host Blue Effectu, březen 2007 Foto:Eva Makovská/musicweb.cz

 

Letos bylo Oldřichu Veselému 69 let a psal se rok 1969, když se jako zakládající člen pustil do vln progresivní rockové hudby s brněnskou skupinou Great Music Factory. V letech 1971 a 1973 působil ve skupině Atlantis, která tehdy dlouhodobě hrála v Rakousku a Německu. Již dříve spolupracoval také se kapelou Synkopy 61 a od roku 1974 se k nim připojil a nahráli spolu album Formule 1. O rok později však z Brna odešel do pražského M. efektu, kde zůstal až do roku 1979. Z této spolupráce vznikly desky Svitanie a Svět hledačů a asi nejhranější skladba Ej, padá padá rosenka, kterou dodnes Blue Effect na koncertech hraje s mohutným doprovodným sborem diváků.


 


V roce 1980 se Oldřich Veselý vrátil do Brna a ujal se vedení skupiny Synkopy. Pod názvem Synkopy & Oldřich Veselý vyšla v osmdesátých letech dvě vynikající art-rocková alba Sluneční hodiny, Křídlení, Zrcadla a Flying Time. Poslední deska Dlouhá noc z roku 1990,která vznikla, než skupina Synkopy ukončila svou činnost, vyšla pod hlavičkou Oldřich Veselý/Pavel Vrba. Poté se Oldřich Veselý věnoval práci ve studiu, působil jako hudební skladatel pro televizi, divadla a jiné příležitosti. Občas hostoval na výročních koncertech skupin, ve kterých dříve působil a od roku 2002 spolupracoval jako hostující zpěvák se skupinou U nás se svítí. Ta se v roce 2005 přejmenovala na E-band a Veselý se stal jejím stálým členem. V roce 2011 vydali album Restart.
S odchodem Oldřicha Veselého a jeho specifického hlasu přicházíme o dalšího z řady hudebníků, kteří stáli u kolébky českého bigbítu. Desky Sluneční hodiny a Křídlení, které jsou nadčasové, si dodnes pouštím s patřičnou dávkou úcty a nostalgie. Nyní k těmto pocitům přibyde ještě smutek nad ztrátou tohoto výrazného muzikanta.

Napsal(a):

Zanechat komentář