Už podle názvu a obalu je jasné, že časy hledání a pokusů jsou dávno tytam. Herešova trojka si je dobře vědoma, co od ní její fanoušci chtějí a nemá problém jim přesně to dát. Jede důsledně v mantinelech nastavených po Herešově návratu do sestavy v roce 2003 na desce Made In Hell. Hudebně jde tedy, opět o přímočarý mix Venom a Mötorhead, s nímž prorazili ve druhé polovině osmdesátých let.
Také textová složka nabízí očekávané kombo poťouchlého černého humoru, absurdně vulgárních výlevů a apokalyptických zjevení. Kupodivu chybí pro Törr dříve příznačná dávka rouhání, či přímo neskrývané nenávisti k církvi. Je jasné, že od takřka šedesátníka Hereše by texty o ejakulování do svěcené vody zněla divně. Ovšem s ohledem na to, že deska se jmenuje Inkvizitörr by člověk něco na toto téma přeci jenom očekával. Takhle je titul jenom vějičkou na věrné fanoušky, očekávající nějakou návaznost na legendární Kladivo na čarodejnice. Ničeho takového se zde ovšem nedočkají.
Je paradoxní, jak velké množství příznivců Törru jejich současnou produkci hodnotí ve stylu, že za Vlasty Henycha “bylo líp”. Jistě, Vlasta Henych byl frontmanem nejvýraznější tváří sestavy v dobách největší slávy a držel kapelu nad vodou i v časech mnohem horších. Snažil se ji posouvat a to i stylově. Vrcholem jeho hledání cesty bylo industriální album Tanec sv. Víta, jež fanoušci pochopitelně odmítli. Kapelu tehdy zachránil Herešův návrat a stylová otočka zpátky ke kořenům. Reakcí příznivců bylo nadšení a tak se nastolená cesta potvrdila i na další desce Törritorium a to už se Henychovi začalo zajídat. Výsledkem následného pnutí byl po pětadvaceti letech jeho odchod.
Törr na jeho místo vzali Honzu Barta Bartoše, jehož zjev i hlasový projev Henycha připomíná možná až moc. V sestavě Hereš-Bartoš-Hladký (tedy tři čtvrtiny Alkeholu) vydali Törr od té doby již tři řadovky, zatímco projekt Henych 666 vyslal do světa jedno EP. To není nic proti Henychovi, vím, že má k procesu nahrávání nové muziky jiný přístup a těch důvodů je tam více. Vede mě to ovšem k zamyšlení, jak by tedy tvorba Törr s ním v sestavě dnes vypadala a zda by nějaká vůbec byla.
Rutina je slovo, jež poslední tvorbu tohoto tria neznabohů vystihuje beze zbytku. Törr si dávno osvojili umění budování mrazivé atmosféry, jejich desky mají vše, co od nich posluchač očekává a jsou zvukově patřičně nabroušené. Veškerá kontroverze je naopak spíš bezzubá. Pokud kapelu sledujete už delší dobu, žádné zklamání ani překvapení vás nečeká. Jestli je to dost, to už pochopitelně záleží na každém.
