Esperanza Spalding známá především jako jazzová baskytaristka, zpěvačka a skladatelka tentokrát vytvořila zbrusu nový projekt pojmenovaný svým druhým jménem Emily. Více než jazzu se v něm věnuje prolínání soulu, funky, latinskoamerické bossa novy a jazzu za účelem návratu k dětství. Nástrojové složení bicích, baskytary, elektrické kytary, občasné akustické kytary, hlavního zpěvu a dvou vokálů doprovázených krásnými projekcemi a tanečně divadelními pohyby zpěváků vytvořily specifickou originální atmosféru, kterou bychom u jiného umělce těžko hledali.

Vystoupení začalo přibližně po osmé hodině večerní a trvalo asi hodinu a dvacet minut. Publikum sedělo na připravených židlích, kromě toho po obvodu sálu stáli další diváci. Performance začala za naprosté tmy se statickou barevnou videoprojekcí na plátně příchodem jednotlivých členů kapely. Jako poslední dorazila hlavní hvězda večera Esperanza Spalding, která se začala pohybovat do úvodních tónů kytary.

Začátek byl spíše mírnější. Po dvou úvodních písních přešli zpěváci shrbeni na pódium pro svitky papíru ukrytých v krabici na levé straně pódia. Poté se vrátili ke svým mikrofonům a začali postupně recitovat text napsaný na svitcích, až odříkávali text všichni společně. Do toho začal bubeník s kytaristou hrát groove a píseň se rozjela. Esperanza využívala kromě dvou basových kytar, které střídala, i tanečních a výrazových pohybů. V jiné písni ji vokalistka doprovodila akustickou kytarou a když zrovna Esperanza nehrála na baskytaru, nahradil ji vokalista na klávesový elektronický nástoj. Součástí vystoupení byla též dvě dlouhá kytarová sóla, kdy se vokalisté stáhli z pódia a prostor přenechali harmonicko-rytmickému triu.

Podívejte se také na fotogalerii

Celá atmosféra a dojem z písní a celku byl neotřelý, ojedinělý, originální, občas možná až trochu zvláštní, anebo alespoň nevídaný pro české publikum. Jednatřicetiletá čtyřnásobná držitelka Grammy vystoupila v České republice již dříve, a to s projektem Radio Music Society, anebo jako sideman v kapele saxofonisty Joe Lovana. Tato nová performance však kromě výborné hudby zahrnovala i širší koncept jevištní umělecké interpretace. Každá píseň měla své téma či příběh, jejichž celek vytvořil projekt zvaný Emily´s D + Evolution.

Na úplném konci jednotliví členové postupně jako na začátku odcházeli, až zůstala hrající a zpívající Esperanza. Ta na závěr sundala své velké zelené brýle a za tmy a potlesku odešla z pódia. Po dlouhém vytleskávání se umělci vrátili a přidali jednu píseň s Esperanzou hrající na klavír. Po tomto přídavku už kapela nechala publikum vytleskávat bez přídavku. Ze sálu postupně začali odcházet lidé a kdo chtěl, zůstal ještě na skleničku piva či vína.