Na úvod rozezněla své kytary čtyřčlenná kapela The Ills, které dominoval kytarista Martin Krajčír. Perfektně ho na druhou kytaru doplňoval Adam Kobyda s baskytaristou Filipem Drábkem a bubeníkem Ľubošem Hodásem. Pánové z Bratislavy svými postrockovými kytarovými plochami připravili příjemnou atmosféru a dočkali se vřelého přijetí.

Následně kužel světla nasvítil Patricka Cybinského, hráče na cello. Pomalu a jemně začal hladit smyčcem struny svého nástroje a bylo jasné, že Guts Pie Earshot začali. Ve stoje se k němu připojil jeho parťák Jean Jacobi, druhý a zároveň poslední člen aktuální sestavy, který hraje na bicí. Tento klidný nástup můžeme označit jako pověstné ticho před bouří. Následoval cval, který přecházel do trysku, a jen minimálně oba hudebníci odpočívali při pomalejší pasáži. Jejich mix drumnbassových rytmů a metalových ploch byl plný energie a přecházel mezi mnoha různými hudebními styly. Na diváky se tak valil hutný a syrový zvuk, který dokázal Patrick produkovat díky rozličným efektům a vše podporoval Jean nekompromisním rytmem své skromné bicí sestavy.

Jednotlivé skladby na sebe ze začátku přímo navazovaly a tak Guts Pie Earshot nedali publiku jedinou šanci vydechnout a patřičně ocenit výkon obou interpretů. Je těžké nějak přesněji odhadnout, jak dlouhý byl první úsek, ale s téměř 100% jistotou můžu říci, že to bylo více než půl hodiny v jednom zátahu. Pak mohli nabrat síly na další divokou jízdu a fanoušci náležitě ocenili jejich hudební i fyzický výkon. A tak je až neuvěřitelné, s jakým nasazením odehráli celý koncert včetně přídavku, který si všichni přítomní užili.