Tento zajímavý program, který představuje hudbu z videoher jako specifický žánr pořádá Tommy Tallarico, který je guru v oboru hudby počítačových her. Je brán jako člověk, co způsobil, že se v počítačových hrách začalo na hudbu hledět. V branži působí od konce 80. let (slyšeli jste někdy o Princi z Persie?). Dirigentský post zaujal Em­ma­nu­el Fra­ti­an­ni, který se sám zabýval skládáním a nahráváním hudby pro počítačové hry, nyní působí jako hlavní dirigent této show. O vlastní hru se postaral Český národní sym­fo­nický or­chestr, který už také má zkušenosti z branže - nahráli několik soundtracků právě ke hrám. V promo materiálech se psalo něco ve smyslu, že spojení hudby, efektů a vizualizace má atmosféru, jak na rockovém koncertu. Tady si dovolím jemně oponovat - místy to nebylo "jako", byl to plnohodnotný rockový koncert.

Sám hry trochu hraji (když je čas... takže skoro ne), ale snad všechny tituly uvedené v promo materiálech jsem znal pouze jako jméno - a jednalo se veskrze o starší kousky, často z dob, když se hudba linula z počítače přes zabudovaný reproduktor, takzvaný "pípák". V jakém duchu bude program veden se ukázalo hned na začátku - před samotnou show běžel hraný krátký filmeček, kde byl záběr na nohy, jak skupina lidí honí jiného. Když se záběr kamery rozšířil, viděli jsme... Pacmana live (ve městě, v běžném provozu). Čekala nás show, kde kromě hudby hrál nezastupitelnou roli i humor. Mezi skladbami byly krátké filmečky, kde byly všelijaké bojové crossovery z různých her (např. hrdina z Mortal Kombatu vs. Space Invanders). Protože hry jsou zábava interaktivní, došlo k interakci i zde. Nejprve to byly Space Invanders, kdy dobrovolník z publika ovládal střílející loď pohybem těla (kroky doprava nebo doleva, střela na zvednutí ruky). Docela se zapotil, ale limit 2 minut dal. Druhá, ještě zajímavější vsuvka, byla, když pozval hráče, který je mistr v Guitar Hero a dal mu písničku Foo Fighters na nejvyšší obtížnost. A zatímco host hrál GH, tak Tommy hrál na reálnou kytaru - docela zajímavé.

Podívejte se také na fotoreport z koncertu

Ale k vlastní hudbě. Celkově mě překvapilo, jak skvěle hudba ze starých her zní. Ač jsem zmiňoval, že uvedené hry neznám, tak schopnosti pípáku si dobře pamatuji a jen mě překvapilo, kolik si i na ty omezené možnosti dali tehdy s hudbou práce. V novém aranžmá to byly skvělé kousky, rozhodně bych si netipnul jejich původ a skvěle to ladilo. Skladby ze Sonic the Hedgehog, Super Maria, Legend of Zelda, Metal Gear Solid, Street Fighter a řady dalších jsem si skvěle užil a podle reakcí i všichni ostatní.

Druhá část byla více orientovaná na novější hry - např. Halo, Skyrim, Mass Effect, World of Warcraft a další. Ač reakce na skladby v první půlce byly výtečné, zde to bylo ještě bouřlivější. Bylo vidět, že mnoho z her sami diváci hráli a měli k nim vybudovaný i jiný vztah, než jen poslech hudby. Do reakcí promítli i osobní prožitek případně ztotožnění s hrdinou nebo dějem hry a bylo to poznat. 

Jediné, co bych celému vystoupení vytknul, bylo, že se Tommy až příliš vykecával, čímž vždycky nechal lidi trochu vychladnout. Kdyby to omezil, nemělo by to chybu. Pokud u nás ještě tato show bude, máte vztah k hudbě z počítačových her nebo soundtracků a užíváte si orchestr s elektrickou kytarou a světelnými efekty, nenechte si to ujít.