Obloha venku se pomalu začínala mračit, ale v Nové Chmelnici nebyl k mračení žádný důvod. Návštěvníky klubu totiž čekalo bohaté hudební menu s "legendárním kytaristou Ozzyho Osbourna" jako hlavním chodem. První ale okolo osmé vtrhla na pódium moravská trojice The Pant. Tahle parta brázdí především moravská pódia už bezmála dvacet let a na jejich výkonu to bylo znát. Zpívající basák Roman Kočiřík, kytarista Víťa Jelínek a bubeník Tomáš Vaca prali svůj hodně ostře nabroušený hard rock do zatím dost řídkého publika pod tlakem, ale zpětné vazby si příliš neužili. Možná byl na vině i zprasený zvuk, který písně proměnil v kravál, v němž se jednotlivé nástroje hledaly dost těžko. Holt úděl předkapel se nemění.
Prohlédněte si také fotoreport Evy Makovské
Také rakouští Garagedays nejsou žádní králíčci, buší do toho již od roku 2005. Již podle názvu je zřejmé, že se zhlédli hlavně v rané Metallice. A skutečně, banda vedená kytaristou a zpěvákem Marco Kernem předvedla zběsilou smršť osmdesátkového metalu jak z nejlepších časů Bay Area. Také zvuk se jakoby zázrakem vyčistil a díváci se nechali nesměle strhnout k prvním reakcím. Kvartet odehrál svůj set s obrovským nasazením, z pódia se linula podmanivá směsice potu a testosteronu a pomalu se zaplňující hlediště se nakonec také roztleskalo. Tuhle partu je dobré držet v hledáčku, energií a entusiasmem trochu připomínají začínající Sabaton.
Okolo desáté už byl klub slušně zaplněný, nicméně zvukař nechal netěšené publikum ještě patnáct minut čekat. Pak už ale světla zhasla a na pódium nastoupil ten, na kterého všichni čekali - legendární Jake E. Lee se svým novým seskupením Red Dragon Cartel. A hned od začátku nenechal nic náhodě. Bubeník Jonas Fairley se uvelebil za svým nástrojem a spustil první tóny Ultimate Sin. Hlediště se okamžitě chytlo a brzy byla mezi vystupujícími a diváky ta správná symbióza. Hlas zpěváka Darrena Jamese Smithe má zabarvením k Ozzymu docela blízko, takže píseň zněla, jak má znít. Sám hvězdný principál působil, jako by nikdy žádná přestávka nebyla. Prsty jezdil po hmatníku s neochvějnou samozřejmostí, občas pridal nějakou tu trademarkovou otočku, vypadalo to vlastně docela jednoduše. Návštěvníci, kteří přišli natěšení hlavně na pecky od jeho nejslavnějšího zaměstnavatele, ještě netušili, že je to na dlouhou dobu poslední kompozice z tohoto období.
Následovala klipovka Decieved a sabbatovská War Machine z debutového alba Red Dragon Cartel, které můžeme vřele doporučit. Je asi zbytečné dodávat, že písně znějí naživo parádně, zvuk je náhle čistý a krásně čitelný. Všichni členové kapely vzešli z rozsáhlého konkurzu a jsou skvělými muzikanty. Sluší se zde jmenovat také basáka Ronnieho Mancusa, který za svými kolegy nezůstával v ničem pozadu a ještě stíhal rozdávat úsměvy na všechny strany. Jako další zazněla písnička High Wire z repertoáru Badlans. Právě tvorba tohoto seskupení, jehož členem byl Jake na přelomu osmdesátých a devadesátých, let tvořila páteř setlistu. Publikum se nicméně zdálo být na tento výběr připraveno a i méně známé skladby přijmulo s nadšením. Za to si občas vysloužilo od dobře naladěného kapelníka trsátko či krátký pokec.
Přestávky mezi jednotlivými skladbami se začaly povážlivě prodlužovat a také táhlá sóla trochu brzdila tempo, ale skvělá atmosféra byla na tento mírný nedostatek dostatečnou náplastí. Až v přídavku se konečně dočkali také Ozzyho příznivci, když zazněl Rock'n'roll Rebel. Na tuhle pecku si zcela neplánovaně prohodili místa bubeník se zpěvákem, čímž dodali večeru nádech výjimečnosti. Koncert Red Dragon Cartel byl rozhodně skvělým zážitkem, a pokud by se k nám tahle parta měla ještě někdy vrátit, rozhodně si je nenechte ujít.
