12.09.2014 8:00

Jazz Dock ožil ve společnosti Muff

Experimentující Muff. To byla kapela, která ve středu 10. září rozproudila krev v žilách desítek návštěvníků pražského Jazz Docku. Ve svém domácím prostředí opět dokázali, že jsou na české scéně svého druhu unikátem.

Od deseti hodin večer naplnila pětice hudebníků prostor smíchovského klubu. Po necelých dvou měsících, jak je u Muff zvykem, jsme tak opět měli možnost vyslechnout na české poměry zcela výjimečný projekt saxofonisty Marcela Bárty. On a jeho kapela divákům přichystali dechberoucí chvíle poslechu.

Marcel Bárta, Jiří Šimek, Jakub Zitko, Jakub Vejnar a Roman Vícha. Těmto pěti to dohromady neskutečně šlape. Mohlo by se zdát, že si tito hudebníci nebudou žánrově sedět. Opak je ale naštěstí pravdou. Středeční koncert toho byl bezpochyby důkazem. Od začátku kapela posílala směrem k divákům velkou dávku energie, ale zároveň jako by stavěla mezi pódiem a hledištěm pomyslnou stěnu tajemnosti, která diváky nenechala klidnými.

Základním stavebním kamenem kvality koncertu byla jednoznačně hráčská vyspělost každého jednoho člena Muff. Bártův saxofon zněl chvílemi velmi pronikavě, ostře a sypal se z něj jeden tón za druhým. Tento nášup pak ale velmi příjemně kompenzoval například ve skladbě Návrat z jejich nejnovější desky Vol.2, v níž nechává posluchačovy uši uklidnit sametovým tónem a lyrickou náladou. Melodii mu jednohlasem podporoval Jiří Šimek a jeho elektrická kytara. Ani on ale návštěvníky neušetřil dlouhých sól obohacených o nespočet efektů. S těmi neskrblil ani klávesista Jakub Zitko. Ten dodával další rozměr například zvukem hammondek, který do jinak moderního hávu překvapivě seděl.

 

 

Ohromná radost ovšem byla sledovat basu a bicí. Neustálý kontakt mezi Víchou a Vejnarem měl za výsledek neuvěřitelný tah, který uváděl celý kolotoč Muff do pohybu. Basová linka se místy mohla jevit až překvapivě monotónní, ale fungovala. A motůrek v podobě bicí soupravy byl ovládán velmi precizně, citlivě a se vkusem. Ani náhodou ale nepostrádal onu muzikálnost, uvolněnost a překvapoval, bavil. Ve skladbě Tancuj, tancuj pak celá kapela, poháněná právě Vejnarem s Víchou, poslala ven vše a bylo těžké zůstat jen nehybně stát. A nebyli by to Muff, kdybychom nezaslechli samply ovládané rukou Zitkovou. K potěšení mnoha diváků nechyběla na rozloučenou ani smyčka s úryvkem projevu expresidenta Václava Klause o jazzu.

Muff nezklamali a ukázali, že do Jazz Docku patří. Opět jsme měli možnost ochutnat onu směs jazzu, rocku a elektroniky, kterou kapela tak kvalitně míchá. Ti z Vás, kteří koncert nestihli, rozhodně nemusí zoufat - Muff vystupují v Jazz Docku prakticky každé dva měsíce. Příště si je tedy rozhodně nenechte ujít!

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.