Kam virus nemůže, nastrčí déšť. V Plaňanech to ale nevadilo Doporučený

Kvůli virové nákaze a chaotické politice vlády žijeme v době, kdy je pořádání větších venkovních koncertů a festivalů značně rizikovým počinem. I při dodržení všech přísných opatření se totiž může stát, že vám stát akci bez varování na poslední chvíli zatrhne. Pořadatelé tradičního Plaňanského festivalu se i přesto rozhodli do toho jít.

Kapela Škwor by hrála za jakéhokoliv počasí. Kapela Škwor by hrála za jakéhokoliv počasí. Foto: Dalibor Prokeš (použito se svolením)

A dobře udělali. Zájem o letošní ročník Plaňany Festu byl totiž ohromný, páteční příděl lístků byl dokonce večer vyprodaný. Dvoudenní program byl tradičně koncipován pro celou rodinu. Příznivci středního proudu zajisté ocenili hlavně sobotní headlinery Olympic a Tomáše Kluse. Rockoví příznivci se zaměřili hlavně na páteční večer se silnou trojkombinací Komunál - Škwor - Trautenberk. A na ten jsem se zaměřil i já.

Chumecký Komunál je miláčkem publika všude, kde se vyskytne, a Plaňany nejsou výjimkou. Vždyť to mají z domova coby kamenem dohodil. Kapela má venku stále ještě poměrně čerstvý počin Naše věc, který měla původně už v březnu velkolepě pokřtít v pražské Lucerně, ale tato událost se musela zatím odložit a zdá se, že ani náhradní podzimní termín nakonec neklapne a křtít se bude až na jaře. Na nedostatek hraní si ale i tak parta kolem zpěváka Luboše Suchánka stěžovat nemůže, a tak má písně z poslední řadovky, jež tvořily významnou část hodinového setu, již patřičně v paži. Hlavně dvojici Zapalte nás a Naše věc už mají fanoušci patřičně nacvičenou, takže o skvělou atmosféru je postaráno. Tradičně odzbrojující je Suchánkova komunikace s publikem, několikrát se vydá pod pódium až k zábraně, oddělující ho od fanoušků, aby k nim byl co nejblíž. Když navrch přihodí ještě pár letitých tutovek, jako Střílej zezadu, nebo Hrobník a smrt, je jasné, že skvělý dojem z toho vystoupení nemůže nic zkazit.

Ani to, že poslední přídavek je provázen silným větrem, doplněným  následně o průtrž mračen. Přívaly vody na pódium přeruší program na dlouhé desítky minut a chvílemi to s šancemi na možnost pokračování vypadá zle, nedobře. Pořadatelé naštěstí s tímto vývojem počítali a v areálu je dostatek stanů, pod nimiž se návštěvníci mohou před rozmary počasí ukrýt. Odměnou za jejich výdrž je jim zmírnění deště a následné vystoupení netrpělivě očekávaných Škwor. Ti, když viděli, kolik lidí na místě zůstalo, byli rozhodnutí zahrát klidně i v probíhajícím ceďáku.

 

 

To by ovšem nebylo bezpečné, takže je dobře, že se intenzita deště nakonec snížila na přijatelnou  úroveň a fanoušci kapely kolem frontmana Petra Hrdličky byli za svou trpělivost odměněni. Prostor pod scénou se zaplnil lidmi v pláštěnkách a s deštníky, kterým nepřízeň počasí nijak nebránila užívat si večer. Mě potěšil hlavně fakt, že v repertoáru Škworu stále zůstávají největší hity z alb Vyhlašuju boj a Vyvolenej, tedy z počátku milénia, před tím, než jsem jejich dráhu přestal sledovat. I přes otravné samply skladby Vyvolenej, Mý slzy neuvidíš, nebo Sraž nás na kolena stále fungují. Škwor je ale dnes někde jinde, což dokládá fakt, že jejich aktuálně nejznámější skladbou je akustická Síla starejch vín. Nic proti tomu, za ta léta si vychovali velké zástupy věrných fanoušků, a vlastní ksicht rozhodně neztratili. V Plaňanech odehráli i za ztížených podmínek zcela profesionální show, jež nadchla drtivou většinu návštěvníků.

Poslední z trojlístku hvězd večera přišel vinou velkého skluzu na řadu až po půlnoci. Přesto, že déšť nepřestával hlediště zkrápět, na Trautenberk si počkalo dost lidí. Klatovští letos uzavírají svou první dekádu, jsou tedy oproti předchůdcům stále ještě nováčky, svou muzikou už ale oslovují dostatek posluchačů. Může za to nejen legrační stylizace, ale hlavně originální pojetí jak po hudební, tak textové stránce. Tematicky se naštěstí neomezují jenom populárními Krkonošskými pohádkami, to by se rychle vyčerpali, ale rozvíjejí je do jakéhosi vlastního vesmíru. To jim umožňuje přicházet s množstvím hudebních i textových vychytávek, pro něž asi není lepší adjektivum, než slovo svérázný. Koncert je potom především jeden velký cirkus, prokládaný různými legráckami a hláškami, ovšem vždy pevně zakotvenými v muzice. Nabídka je to velkorysá a tak není divu, že jejich popularita je stále na vzestupu a také v Plaňanech se fláky jako Himlhergotdonrvetr, Hajnej nebo Potužník Senior setkaly s nadšeným přijetím.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Páteční večer tedy v Plaňanech i přes všechny nesnáze dopadl skvěle a to nejen díky vystupujícím, ale také díky profesionalitě a zodpovědnosti pořadatelů. Budoucnost hudebních festivalů může být v tuto chvíli mlhavá, ale pokud budou mít všichni k jejich pořádání stejný přístup jako plaňanští, není se čeho obávat.

Napsal(a):

Zanechat komentář