Koncertovaly dvě perly v jeden večer. Republic of Two a Lanugo

Kapela Republic of Two v Paláci Akropolis projasnila úterní mlžný večer. Na správnou strunu publikum naladili předskokani ze skupiny Lanugo.

Republic of Two v Akropoli Republic of Two v Akropoli Foto:Jakub Macháček, MusicWeb.cz

Zatímco se Žižkovem táhly londýnské mlhy, fanoušci Lanuga a Republic of Two se stahovali do Akropole. Čas začátku většinou berou všichni s rezervou, ale ti, kteří šli později i na tento koncert, mohli být velmi překvapeni, protože začal krátce po osmé. Na pódium vystoupila předskakující skupina Lanugo a dala se do hraní.

Prohlédněte si i kompletní fotogalerii z koncertu

Lanugo se tentokrát představilo ve skromnější sestavě bez bicích, ale i bez nich zpěvačku Markétu Foukalovou doprovodili tři muži - Viliam Béreš, Mirek Šmilauer a Rastislav Uhrík. Začali poklidnějším podáním skladby Druhá strana. Klávesista Viliam Béreš hrál na kytaru, ale pak už se vrátil ke klávesám. Před druhou skladbou zalila pódium rudá záře a Markéta za zvuků metronomu zazpívala Opouštím, ale ještě zdaleka nebyl čas na opouštění, a proto přidali starší skladbu, jedinou anglickou, která od Lanuga ten večer zazněla. Wolking in the Rain.09 The republic of two akropolis 27 11 12

Markéta Foukalová v bílé pláštěnce stihla během vystoupení obsluhovat hned dva mikrofony, aby svým hlasem vytvořila podklad pro tu kterou píseň. Navázali Samotou, zhudebněnou básní Josefa Kainara. Už bylo více než jasné, že koncert Lanuga se schyluje ke konci, zaznívají dvě poslední písně X označuje místo a Online, ale pro tento večer není Lanugo hlavní hvězdou. Hlavní hvězdy večera teprve přijdou.

Přestože koncert Lanuga byl skvělý, stejně jako atmosféra, kterou připravili, většina lidí zaplňujících Akropoli se přišla podívat na Republic of Two. S prvními tóny se sál výrazně zaplnil. Na pozadí renesanční tapety stál uprostřed pódia starý gramofon, který rozděloval pódium na dvě poloviny, pravou a levou. Pravou polovinu měl pro sebe Jiří Burian a smyčcové duo houslí a violoncella. Na levé straně stál Mikoláš Růžička s basákem.

 

 

První tóny nezazněly z kytar hlavních představitelů Republic of Two, ale od smyčcového dua, které se během koncertu stalo nedílnou součástí každé skladby. Klidné akustické skladby jako Directions, Misunderstanding zazněly mezi prvními a diváci se začali pozvolna vlnit a užívat si jedinečného večera. Jiří Burian a Mikoláš Růžička si stále střídali a prohazovali kytary a koncert ubíhal dál. Přišly Prisoner a All I Can Hear is Gunshots, kterou kluci původně neměli na playlistu, ale operativně ji přidali.22 The republic of two akropolis 27 11 12

Několik písní mělo i svou premiéru. Jednou z nich byla zbrusu nová skladba, druhá píseň v novém zpracování, jak ji Repubic of Two ještě před publikem nehráli. Když se koncert dostal za polovinu, už bylo jasné, že některé sklady přijít musí. A taky přišly. Pillow, Move a Shadows, které podle očekávání vyvolaly velký ohlas u publika.

Čím víc se blížila desátá hodina, tím víc se Jiří díval na hodinky a bylo jasné, že konec se nezadržitelně blíží. Když dohráli Shadows, oznámili, že zahrají ještě jednu píseň jako přídavek a další už nebude. Popřáli všem veselé Vánoce, zahráli a odešli. Diváci se rozptýlili po barech a svých domovech a tím skončil renesanční večer s indie folkovou kapelou Republic of Two.

Napsal(a):

Zanechat komentář