Hudební program začínal v podstatě až v šest hodin odpoledne, ale už před samotnými koncerty se areálem hemžilo plno lidí a to i přes to, že začátek festivalu schytal opravdu největší průtrž deště z celého dne, kterou pak ale vyhnala reggae skupina Medial Banana, jenž zahájila hudební dění na scéně ArcelorMittal. Medial Banana pocházející ze Slovenska zachovala po celou dobu, jak jinak, než úsměv na tváři a svoje vystoupení si náležitě užívala. Oba zpěváci dokázali i ve velkém dešti roztančit diváky a vykouzlit jim "slunečné" úsměvy na tváři. Navíc hlasy obou zpěváku se hezky doplňovaly a celá kapela skvěle šlapala. Často také obohatila klidnější reggae dancehallovými beaty.
Po skončení koncertu Medial Banana se má pozornost přesunula k hlavní stage, kde oficiálně odstartovala Zlata Holušová (ředitelka festivalu) společně s generálními partnery celý festival salvou konfet. Poté na hlavní stage vystoupila početná skotská kapela Treacherous Orchestra, která uvedla kdekoho do výšin díky tradiční skotské hudbě v rockovém kabátě. Silný zážitek z jejich vystoupení byl kombinací melodických tradičních skotských rytmů a groovujících beatů.
Tvrdší charakter pak ještě umocnil celkový vizuální vzhled kapely tvářící se ze začátku až death-metalově. Kapela po celou dobu měla skvělý kontakt s publikem, jenž podpořil navíc svojí hezkou češtinou John Somerville (akordeon). Treachareous orchestra dokázala i bez zpěvu vytvořit vskutku epický zážitek s lehkostí a přehledem, kde se vystřídalo mnoho dechových nástrojů od flétny k dudám. Díky střídání víc beatových pasáži s těmi více lyrickými, nedošlo k tomu, že by koncert působil v závěru jednolitě a nudně. Navíc se během koncertu na obloze alespoň na chvíli objevilo slunce, takže koncert nabyl až magického charakteru.
Hlavní stage posléze přivítala jedno z největších lákadel letošního ročníku, a pro mě i vrchol prvního dne festivalu - australské Tame Impala. Ti uvedli publikum svojí psychedeličností do hypnózy, až v prvních řadách začalo být poněkud těsneji. Jejich nevšední aranže byly často překvapivé a v kombinaci s videoprojekcí a s efektními světly se docílilo maximálního efektu. Konfety v gradujících pasážích byly pak už spíše jen obohacení. Velkolepý dojem ale nebyl způsoben pompézností, ba spíše autentickým a charismatickým projevem frontmana Kevina Parkera a ostatních členů kapely, kteří v porovnání s Kevinem působili statičtěji. Zvuk kapely byl snový a umožnil vychutnat si plynoucí energii na maximum. Kapela ale nepůsobila unyle, jak by se mohlo zdát, a to díky groovu a elektronické složce, která byla použita s maximální precizností.
Po silném zážitku z Tame Impala bylo těžké vrátit se zpět do reality, ale návštěvníci měli hned několik možností, kde se rozptýlit. Buď mohli zajít na atmosferické Slowdive nebo (stejně jako já) na britské Skinny Listers vystupujících na Drive stage. Ti svojí šílenější energiií spustili směsici anglického folku a divkého rocku ve svém punkovém podání, že jste mohli mít pocit, že jsme se ocitli mezi námořníky v krčmě provoněné rumem nebo účastníkem nějaké revoluce. Ačkoli těleso působilo divoce, svěže a energicky, ve výsledku působila jejich hudba poněkud jednotvárně.
Na hlavní stage ukončili první den francouzští M83, kteří s sebou přivezli svůj dream pop a okamžitě přivedli většinu lidí do transu. Při pohledu kolem sebe bylo vidět, jak si lidé užívají velkolepou nálož všeho možného, co M83 pustí do éteru - a o to jde především. Tak ve výsledku ani nevadilo, že M83 občas zněli trochu instantně a předimenzovaně.
Prohlédněte si fotky z prvního festivalového dne
Další dny jsou před námi a nezbývá než jen věřit, že skvělou amosféru ještě umocní náhlá změna počasí...
