Sobotní program již v poledne zahájil orchestr Žižkovská smršť, který se organizátorsky podílel na celé akci. A je jim třeba vyjádřit velký obdiv za to, jak se vypořádali se všemi úskalími. Celý festival fungoval jak švýcarské hodinky, a návštěvníci si tak mohli plně vychutnat jeho příjemnou atmosféru.

Přečtěte si také reportáž o prvním dnu Žižkovské smrště, ve kterém exceloval Magnum Jazz Big Band

Orchestr Žižkovská smršť tedy celý sobotní program odstartoval. Spolu se svým dirigentem a autorem aranží, Lubomírem Novákem, který soubor v roce 1970 založil, hudebníci představili posluchačům nevšední repertoár. Přestože vokální složka orchestru svými anglickými zpěvy působila poněkud slabším dojmem, orchestr čítající snad až padesát členů odehrál své skladby působivě. Mezi nejzajímavější kousky určitě patřilo zajímavé provedení tematické písně z filmové série Hvězdné války nebo skladba Jaroslava Ježka David a Goliáš. S publikem se orchestr vesele rozloučil tradiční českou polkou.

Vystoupení orchestrů však ještě zdaleka neskončilo. Krátce po Žižkovské smršti nastoupili na pódium i hosté ze sousedního Německa – mládežnický orchestr Blasorchester Bautzen. Výkon této kapely, která se zaměřila na dechovku, ovšem nebyl, navzdory jejich sympatickému projevu i vystupování, tak zajímavý. Na druhou stranu se nabízí k zamyšlení otázka, kdy dnes v Praze můžete naživo pod otevřeným nebem slyšet píseň jako je Škoda lásky, navíc hranou německým orchestrem.

Následovalo vystoupení ještě jednoho orchestru - Back Side Big Bandu. Tato kapela se pro změnu zaměřila na spíše swingové a starší jazzové skladby od autorů, jako jsou například Duke Ellington nebo George Gerschwin. Touto kapelou skončila orchestrální část festivalu, ke slovu se tak dostala početně menší hudební uskupení.

Prvním takovým útvarem byl trojlístek hudebníků s názvem Bunny Klub. Velice záhy probudila osazenstvo Parukářky z horké odpolední letargie tato elektro-jazz-popová ulítlost ve svých vtipně úchylných zaječích kostýmech. Humornými texty a zajímavými samply kompenzovala kapela svoji kompoziční omezenost. Nicméně výstup této správně trhlé trojice je určitě nezapomenutelný.

Koukněte také na festivalovou fotoreportáž

Po této opožděné velikonoční nadílce došla na řadu skupina Kikina B, která na celém festivalu představovala jazzrockový proud. Mladá pětičlenná kapela klávesistky Kristýny Bártové nastavila svým výkonem festivalovou laťku hodně vysoko. Výkon kapely byl naprosto bezchybný a úžasný, přestože repertoár kapely skýtal převážně lehce zastydlé skladby, které jako by čerpaly z 80. let, kdy Miles Davis podobně experimentoval s fúzí elektroniky a jazzu.

Kikina B ovšem z kompozičních nedostatků brilantně vybruslila skvělými sóly, čímž vzbudila velké ovace a zájem publika. Na tak mladou kapelu je opravdu její výkon více než pozoruhodný. Určitě se vyplatí i nadále sledovat, kudy se bude její cesta ubírat. Kdo prošvihl koncert, určitě ho potěší, že kapela zde představila svoje debutové EP s názvem Dirty Sanchez.

Tereza Staňková se skupinou Techtle Mechtle okouzlila posluchače svým nádherným hlasem a geniálnimi českými texty

Po tomto skvělém zážitku přišlo další příjemné překvapení, o které se postarala skupina Techtle Mechtle. Pod vedením zpěvačky Terezy Staňkové se tato šestičlenná kapela postarala o největší překvapení festivalu Žižkovská smršť. Na české scéně je opravdu zázrak vidět kapelu, která hraje tak skvěle a opírá se o naprosto dokonalé české texty vyznačující se myšlenkou a vtipem. Skupina si dokázala najít svoji cestu na pomezí jazzu, folku, šansonu, rocku a dalších stylů, ze kterých si uměla ve svých skladbách vybrat vždy to nejzajímavější.

Publikum brzy natahovalo uši, aby porozumělo textům kapely, která si svým vystupováním záhy získala sympatie návštěvníků žižkovské Parukářky. Písně Pasti na druhou, Pruhované zvíře či Je mi fajn budou ještě dlouho znít v hlavě mnoha návštěvníků.

Koncert skupiny Techtle mechtle patřil jednoznačně k vrcholu celého festivalu, který byl ve večerních hodinách završen koncerty kapel Mezcla a Madfinger. Latinoamerickou hudbou se kapele Mezcla sice povedlo roztančit horkem a pitím již rozjařené publikum, nicméně převážně převzaté písně (například Oye Como Va) hudebně náročnějšího diváka spíše odradily. Skupina Madfinger již dojela v podobné, tanečně zaměřené, hudební linii, čímž byl zakončen i dvanáctý ročník festivalu Žižkovská smršť.

Zbývá jenom poděkovat kapelám a pořadatelům, kteří se postarali o hladký chod tohoto volně přístupného festivalu, který byl i letos velice příjemnou a kvalitní kulturní událostí, kterých v Praze není nikdy dost. Díky, Žižkovská smršti!