Rozhovor s Radalfem z Cruadalach: Respekt je klíčem ke všemu

Česká folkmetalová formace Cruadalach pořádá ve dnech 19. a 20. dubna v brněnské Melodce a pražské Nové Chmelnici další ročník Beltinefestu. S jejich frontmanem, Honzou Vrobelem, řečeným také Radalf, jsme nahlédli do dění v kapele. Dozvíme se například, jak v jejich klanu vypadá příprava materiálu na nové album.   

Radalf na Basinfirefestu 2012 Radalf na Basinfirefestu 2012 Foto: Katka Hajdinová/MusicWeb.cz

 Co obnáší role zpěváka Cruadalach?

Připravuji vokální linky a podílím se i na skládání, byť nikoli dominantní formou, spíš zasahuji do tváře skladeb. Do toho, jak by ta muzika měla výsledně znít.

Mojí nejdůležitější doménou je psaní textů, do kterých si většinou nenechám mluvit. Naštěstí, a za to jsem moc rád, zbytek kapely ví, o čem jsou naše skladby, že jsou schopni se s těmi texty ztotožnit, což je velice důležité.

Kromě toho pak dělám věci, které přímo nesouvisí s tím, že v kapele zpívám. Třeba vymýšlím s klukama, co bude na návrzích pro merchandise, občas pomáhám s organizací, ať už jsou to koncerty nebo studio…zkrátka co zrovna kdo zastane, to dělá, a já se snažím zastat, co jde. Díky bohu je v kapele spousta lidí, kteří poctivě dělají, co musí být uděláno.

Chystáte se teď někdy do studia?

Další desku začínáme natáčet 15. září, nicméně nový materiál připravujeme už teď.

Jak ta příprava materiálu probíhá? Máte nějaký zaběhlý systém?

Zavedený ucelený systém není, nefungujeme jako továrna na písničky. Je to přirozené, člověk ví, jakým způsobem to může fungovat a jak to naopak fungovat nemůže. Když děláš muziku, tak se musíš přizpůsobit aktuálním podmínkám. Ty jsou pro nás v současné době ne úplně přívětivé, především z toho hlediska, že jsme rozlezlí po různých regionech, bubeníka máme dokonce v Německu.

Dohromady v podstatě vůbec nezkoušíme. Vždycky jsme pracovali tak, že jsme nejvíc samotné tvorby udělali „po mailech“. Nebo jsme se, když jsme nasbírali dostatečné množství materiálu, sešli u někoho v obýváku. Tam jsme dali dohromady skladbu, a pak jsme ji dodělávali v různých programech, kde jsme na ni nabalovali aranže, vše si mezi sebou posílali a komentovali, až jsme se propracovali k výsledku.

Čtěte také: Beltinefest 2013: Svátek nejen pro pohany

Je to, bohužel, pro kapely celkem typický postup. Jsou skupiny, co zkouší jenom online, a není jich málo. My se snažíme udržet si co nejosobnější přístup, i když to vyžaduje velké oběti. Ale uvědomujeme si, že je to v konečném důsledku dost poznat. Čím osobnější prožitek tam je, v čím větším kontaktu jsi s ostatními, tím autentičtější je výsledek. Navíc máš pak i mnohem větší vztah k těm skladbám, což rozhodně není zanedbatelné: Ať už ve chvíli, kdy je nahráváš nebo když k nim píšeš text.

A první je hudba, nebo text?

Píšu texty vždycky do muziky, přesněji velmi často to probíhá tak, že si nejprve řekneme, o čem ta skladba bude. Řeknu klukům, že mám nápad na ten a ten text a vysvětlím jim pointu. Text musí mít vždycky jednoduché, srozumitelné poselství, aby mohl být osobní, to je pro mě velice důležité.

Kluci pak něco složí, my jim to okomentujeme, vyházíme riffy, které považujeme za tuctové…vlastně toho spoustu vyhazujeme. Těch nápadů se za dobu „Crua“ sešlo tolik, že by to vydalo asi na padesát skladeb, možná i víc. Nebyli jsme většinou spokojeni s tím, kam to směřuje, tak jsme tu věc hodili k ledu a vrátili se k ní za rok. Nebo jsme ji vyhodili úplně a takových byly desítky, i když nevylučuju, že se k některým z těch nápadů nemůžeme třeba ještě někdy vrátit.

Prohlédněte si také fotografie z vystoupení Cruadalach na Basinfirefestu 2012

Když jsme natáčeli Lead, not Follow, byla většina materiálu z pera našeho kytaristy Tomáše. Teď je to trošku složitější, protože se na skladbách autorsky podílí více lidí a víc lidí je dodělává a bere za své. Aranže dolaďujeme dohromady a posíláme si je, dokud nejsme všichni ochotni to schválit jako dobrou skladbu. Díky tomu si myslím, že je ten materiál, co aktuálně máme, super a jsem z něj hrozně nadšený.

Takže u vás funguje princip jednomyslnosti?

Je smutné, když se osm lidí nedokáže dohodnout. Fakt nechápu takové ty lidi, co zakládají jednočlenné projekty, protože nesnesou nikoho jiného. Pak také ta hudba podle toho vypadá – není pestrá, není zajímavá, nemají vůbec žádný vhled, všechno to vidí mnohem omezeněji.

My máme osm hlav, tomu odpovídá šíře našeho úhlu pohledu. Hlavně všichni víme, kdo je na co dobrý, a tomu odpovídá přirozený respekt, který ta osoba má v daném odvětví. Já většinou reprezentuji kapelu mediálně, mám hlavní slovo v textech…ale to neznamená, že bychom nerespektovali ostatní. Zní to jako klišé, ale respekt, porozumění ostatním a absence cynismu a egoismu jsou klíčem ke všemu důležitému v lidském životě, včetně dělání muziky.

 

 

Kapela nás neustále nutí na sobě pracovat z lidské stránky. Kdybychom to nedělali, tak se to rozpadne. Je nás osm, jsme rozdílní lidé, máme různé zájmy, různý věk, různé pohlaví, rozdílné vzdělání…A kdybychom razili jen vlastní myšlenku bez respektu k ostatním, tak už se dávno pozabíjíme. Je vidět, že různí členové ušli osobnostně určitou cestu, od té doby, co jsme začali, což za sebe považuji za ten největší poklad, který v kapele mám.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Harlej vydává nový klip a jede na turné s Komunálem

    Skupinu Harlej čekají příští rok oslavy čtvrt století existence. Předtím se chystá do studia, kde se pustí do nahrávání nové řadovky, ze které vypustila první ochutnávku v podobě klipu Nejsem zklamanej. Nejdřív ale vyrazí na společné turné s kapelou Komunál.

  • Vyprodané Roxy vidělo energický koncert Airbourne

    Australská rocková senzace je od vydání svého debutového alba Runnin' Wild v roce 2017 na stálém vzestupu. Na festivalech Airbourne hrají ve stále prestižnějších časech. Do Prahy přijeli představit nové album Boneshaker, které ale vyjde až 25. října.

  • Foto: Airbourne, Roxy, Praha, 2. 10. 2019

    Prohlédněte si náš fotoreport z vyprodaného koncertu australských Airbourne, který se konal ve středu 2. října v pražském klubu Roxy. Úlohy předskokanů se zhostila americká punk-rocková kapela Supersuckers.

  • Kapela The Unity se vrací do Prahy a Zlína

    Gamma Ray sice přes léto odehráli několik festivalů (včetně Masters of Rock), jinak ale moc aktivitou nehýří. Jejich ústřední mozek Kai Hansen totiž vyslyšel volání fanoušků Helloween a po úspěšném turné se věnuje přípravě nového alba. Ostatní členové sestavy se tak mohou volně věnovat svým zálibám. 

Rozhovory z rubriky

Rozhovory měsíce