Rozhovor s Xindlem X: Je důležité neztratit prostor pro osobní život

Ondřej Ládek alias Xindl X má pro letošní rok velké plány. Jeho aktivity nejsou spojeny jen s jeho alter egem, kapelou a živým hraním, ale také například s divadlem. O tom, v jaké fázi jsou přípravy očekávané desky Láska a jak se mu daří dodržovat plány, nám Ondřej prozradil podrobnosti.

Xindl X Xindl X Zdeněk Němec/ Musicweb.cz

Teď probíhá turné na Moravě a na podzim plánuješ Divadelní koncertní turné. Co jste si pro fanoušky připravili?
Momentálně můžou fanoušci na turné slyšet průřez z obou našich prvních desek. Je tam už ochutnávka také z nové desky, kterou připravujeme. Hlavní těžiště je stále v desce Praxe relativity, protože jde o poslední část dvouročního turné, které k této desce jedeme. Na podzim už budou hlavní částí koncertů nové písničky, které teď nahráváme na desku Láska.

Jak se bude podzimní turné lišit od současných koncertů?
Teď jedeme turné po klubech a na podzim to budou divadla. Samozřejmě to tedy bude jiné tím, že to bude v jiných prostorech, což se odrazí na provedení. Nemusí to být nutně tím, že budeme hrát více akusticky, ale je tam také jiný způsob komunikace s publikem. Jinak lidi reagují, když stojí, a jinak, když sedí. My na to samozřejmě hodláme reagovat. Vzhledem k tomu, že si tam spoustu aktivit lidi neudělají sami, protože nemůžou například tancovat, se toho o to víc musí dít na jevišti. Čili chystáme nějaké vizuální ozvláštnění.

Budou to klipy, nebo připravíte projekci přímo pro tuto příležitost?
Chtěli bychom připravit spíše nějakou novou projekci a určitě si ještě nějakou fiškuntálii připravíme. Zatím ještě nemáme vymyšleno, co přesně to bude. Teď se spíš pokoušíme dotáhnout písničky. Ale určitě zbude čas na to, abychom připravili nějaké překvápko.

Xindl X - Fléda 2012

Jaké je současné složení koncertní kapely?
Už něco přes rok hraju s bráchama Cidlinskýma a s Davidem Landštofem. Konkrétně David hraje na bicí a na perkuse. Jenda Cidlinský hraje na basu a na deskách nahrává smyčce. Dalibor Cidlinský ty věci aranžuje a produkuje, hraje na klávesové nástroje, banjo a akustické kytary. Od července s námi živě hraje i Pepa Štěpánek, který s námi už předtím hrál na desce Praxe relativity. Konkrétně hraje na elektrické kytary a na steel kytary. Dříve hrál na ukulele, ale to jsem mu sebral já, abych měl na co hrát. S tím, že od léta bych si k tomu rád přibral i kytaru. Pokud se mi do té doby dostatečně zahojí ruce.

Takže na kytaru momentálně nehraješ kvůli zdravotní komplikaci?
V létě jsem tak intenzivně cvičil na elektrickou kytaru, až jsem si natáhl šlachy. Musel jsem na půl roku přestat hrát úplně a teď po té pauze jsem ruce rozhýbal, takže zvládám hrát na ukulele. Doufejme, že se to bude lepšit a že od léta přibude k ukulele také akustická kytara.

Těšíš se na teplejší počasí a s tím související vystupování na festivalech?
Já osobně se na teplejší počasí určitě těším. Samozřejmě je to jiné než klasický koncert, kde člověk neuslyší dvě hodiny repertoáru. Jsou to takové hezké ochutnávky, co člověka navnadí. A je to zase jiná práce s energií. Vím, že mám tři čtvrtě hodiny na to, abych do těch lidí nacpal, co se vejde. Takže je to zase zajímavé osvěžení a jde o úplně jiný přístup. Hrajeme rychlejší věci, hrajeme víc do plnejch a kratší dobu. Myslím, že to je dobře, že se střídá festivalová sezóna s tou klubovou. Stejně tak, jako se střídá jaro s létem, zimou a těmi dalšími (smích).

Když jsi na festivalu, chodíš se také podívat na oblíbené kapely?
Většinou na to není čas, ale když ten čas je, tak moc rád. Na větších festivalech je zajímavé, že se můžu jít podívat na současné nové kapely. U nás je trošku nevýhoda, že na většině českých festivalů hrají úplně stejné kapely. Teď si nechci stěžovat, protože jsme jednou z nich (smích). O to víc nás potom těší, když se člověk dostane třeba na Rock For People nebo na Pohodu. Nebo obecně na festivaly, které se k nám pokoušejí dotáhnout kapely, které tady ještě nebyly.

Takže tě lákají především nová jména?
Rád se podívám na osvědčené kolegy jako například Michal Hrůza, Wanastowy vjecy nebo Mňágu a Žďorp. Ostatní kolegy znám, protože se na festivalech často potkáváme, a tak mě zajímají věci, co jsem ještě neslyšel. Většinou jsou to věci ze zahraničí.

Důležitou částí tvých plánů pro letošní rok je nová deska Láska. V jaké fázi jsou přípravy?
Deska Láska je momentálně natočená. Akorát se čeká na to, až písničky nazpívám načisto. Musí se samozřejmě ještě smíchat. Takže mám jasnou představu, jak deska bude znít, protože už jsem slyšel hotové aranže. A na rozdíl od minulé desky, která byla poměrně popová, bude deska Láska spíš pop-rocková. Bude tam víc kytar a zpívaných melodií bude více než rapovaných částí. Jak už název napovídá, tak to bude hodně o mezilidských vztazích, ale nečekejte nějaké milostné vyznání. Spíš je to textově o dnešní době, kdy se každý pokouší být milovaný a myslí si, že to půjde, když bude slavný a bohatý. A tak se žene za slávou a bohatstvím a na této cestě je schopen obětovat cokoli. Včetně lásky, kvůli které to původně dělal. Jednotlivé písničky jsou o lidech, kteří žijí podle tohoto vzorce.

V květnu by měl vyjít singl Zlato a měl by k tomu být i videoklip. Můžeš prozradit podrobnosti?
Zatím bych asi předbíhal, protože klipy jsou alchymie a člověk nikdy neví, jak to dopadne. Na klipu zatím spolupracujeme s Radovanem Síbrtem. Ten připravil Řiditele autobusu, kterého jsem dělal s Tap Tapama (The Tap Tap pozn. red.). Myslím si, že se klip hodně povedl, tak se nechám překvapit, jak se mu podaří i tento nový klip.

Píseň Elita, kterou jste připravili společně s kapelou Eddie Stoilow přinesla také videoklip. Napsal jsi text a v písni hostuješ. Jaká byla spolupráce?
Spolupracovalo se mi špatně, protože si raději svoje klipy produkuji sám. V tom smyslu, že jsem ten, kdo má poslední slovo a ovlivním, jak to bude vypadat. Rád rozhoduji o tom, do čeho vlastně lezu. Tady jsem figuroval opravdu jenom jako herec a zpěvák. A myslím, že po této zkušenosti už do něčeho takového nepůjdu.

Máš tedy raději vše pod kontrolou?
Tady to je trošku jiná věc, protože to vlastně není moje píseň. Je to jen skladba, kde jsem pomáhal napsat text a zpíval s nimi. Ale jinak je to jejich píseň s mojí hostovačkou. U mé tvorby fanoušci čekají, že tam bude nějaká vize nejen v samotné písničce, ale i v tom, jaká bude vizuální podoba. Takže se musím snažit udržet si nějakou laťku, abych fanoušky nezklamal. U této spolupráce jsem na to ten prostor úplně neměl. Takže si myslím, že je lepší už do žádných hostovaček nechodit a netočit cizí klipy pro cizí kapely.

Na jedné skladbě jsi spolupracoval s Richardem Müllerem. Údajně šlo o náhodu, když jsi u Ivana Táslera ve studiu našel a následně zhudebnil Richardův text. Jak to bylo?
To byla opravdu šťastná náhoda, když jsme u Ivana Táslera pracovali na jedné písničce, kterou jsme chtěli udělat společně s IMT Smile. Doteď není hotová (smích). Asi na den jsme se nad tím zasekli ve studiu a zrovna, když jsme si dávali pauzu, Ivan mi ukazoval texty, které zrovna zhudebňoval. Já jen tak drnkal na kytaru a jednu skladbu zkusmo zahrál. Ivan říkal, že je to dobrý, ať mu to nahraju na telefon. Pak jsme spolu mluvili asi po měsíci a Ivan říkal, že ta píseň už je hotová. Já mu na to říkal, že jsme ji nedodělávali. Vysvětlil mi, že nejde o skladbu pro IMT Smile, ale pro Richarda Müllera a že už to nazpívala Tereza Kerndlová. Pak mi došlo, že myslí píseň, kterou jsem nahrál na telefon. Tak jsem přišel k písničce jako slepej k houslím a jsem za to moc rád, protože si myslím, že se fakt povedla. Ivan ji hezky zaranžoval. A to, že člověk napíše písničku pro Richarda Müllera, je samozřejmě radost, protože to je jedna z ikon, které jsem měl vždy hodně rád.

Další hudební spolupráce proběhla s Karlem Gottem při předávání Českého Slavíka 2011. Jak vznikl nápad s hostováním tohoto zpěváka v písni Cool v plotě?
To je už vlastně strašně starý nápad. Těsně po tom, co jsme vydávali první desku Návod ke čtení manuálu, byla jako druhý singl původně vybraná píseň Cool v plotě. S režisérem Kubou Sommerem jsme měli nápad, že by různé slavné osobnosti zpívaly části této písně, která vypráví o tom, jak je těžké prosadit se v showbyznysu a obecně také v životě. Přišlo nám vtipné, kdyby to zpívali lidé, co jsou dnes v Čechách ztotožňovaní s úspěchem. A to vše bylo podmíněné panem Gottem. Kdyby tam nebyl Karel Gott, písnička ani klip by pro nás takto neměly smysl. Protože kdo je u nás úspěšný, když ne Karel Gott? Jednání se tehdy protáhlo, až jsme natočili jiný klip a tuto písničku jsme dali k ledu. Takže když se přemýšlelo, co na Slavíky, bylo na snadě tento nápad zrecyklovat. Protože Slavíci a Karel Gott, to dnes... nebo dnes... posledních čtyřicet let jedno jest. Takže se z toho stala taková Slavičí píseň.

Jsi člověk s velkým množstvím různých aktivit, které nesouvisí vždy s hudbou. Na co se můžeme těšit?
Dalších aktivit je hodně. Teď nedávno jsme měli s divadelním souborem Letí premiéru představení Plantáž v divadle Na Prádle. Dělal jsem k tomu hudební texty na muziku Tomáše Poláka. Původně je to hra německého dramatika Davida Gieselmanna a my jsme k tomu dělali písničky. Potom už dlouho chystáme s Kubou Sommerem filmový muzikál. Zatím má pracovní název Raportér, tak uvidíme, jestli se nám na to povede sehnat finance, abychom to mohli co nejdřív natočit. A kromě toho lidi můžou vidět moji hru Dioptrie růžových brýlí ve Švandově divadle v Praze.

Ale jinak bych se v nejbližší době chtěl věnovat hudebním projektům. Ať už to jsou texty nebo písničky pro divadelní představení nebo písničky jako takové. Protože na to, abych si sedl a napsal nějakou hru, není moc času. Tím neříkám, že to nechystám, ale bude to spíš v nějakém delším horizontu. V delším časovém horizontu mě láká spíš udělat nějakou dramaticky hudební věc. V podstatě by se dalo říci muzikál, ale nepředstavujte si pod tím pojmem Drákulu nebo něco podobného. Spíš něco, kde bude poměrně hodně výrazná písničková složka a do toho i nějaký dramatický text. Ale jak říkám, to je záležitost řádu několika let, ne měsíců.

film Restart

Když se vrátíme trochu časem, tvůj první scénář byl k filmu Restart. Jak s odstupem času vzpomínáš na první scénář a jeho uvedení k životu?
Jééé. Už moc nevzpomínám, to už je strašně dávno (smích). My jsme tehdy s režisérem Juliem Ševčíkem dělali na více věcech. Ještě předtím jsme dělali krátkometrážní film 51KHz a Restart měl být původně jen druhá povídka. Z těchto dvou povídek se měl dohromady udělat jeden film. Ale nějak se nám to při psaní rozrostlo pod rukama a ukázalo se, že to bude samostatný snímek. Nejdřív to byl jen formální nápad, ze kterého vznikla povídka, kterou jsem napsal. Julek mi k tomu udělal poznámky, já jsem napsal další verzi povídky, a tak vznikly, tuším, čtyři verze. Podobným způsobem potom vznikal scénář. Byl to systém "tohle přepiš a tohle předělej". Z dnešního pohledu bych některé věci nepředělal, protože to vidím jinak. Mám svoji představu. To je podobné, jako s těmi klipy. Neříkám, že to, jak to vzniklo, je špatné. Byla to prostě Julkova vize a já jsem sloužil k jejímu naplnění. Dnes, když na něčem dělám, tak se pokouším do toho víc otisknout  a nenaplňovat cizí vize. Chci do toho dát sebe.

Zůstává ti při tolika aktivitách ještě čas na osobní a soukromé vyžití?
Je důležité udržet to nějak v rovnováze, protože když člověk ztratí prostor pro osobní život, tak už potom třeba nemá o čem psát. Je důležité vídat se s kamarády, udělat si čas na rodinu a je důležité o tom nemluvit do tisku, protože pak už to přestává být osobní rovina. Takže je důležité mít čas na své osobní aktivity a udržet soukromí tak, aby soukromím zůstalo.

Napsal(a):

Zanechat komentář