Wille, cítíš se být víc kytaristou, nebo zpěvákem?

Vnímám se především jako skladatel. Zpěv a hra na kytaru jsou pro mě spíš nástroje, na kterých neustále pracuju – učím se nové pěvecké techniky, kytarové styly, stupnice… cokoli, co mi pomůže psát pestřejší písně a vyjadřovat se různými způsoby.

Kdybys měl představit Wille and the Bandits novému posluchači pomocí pouhých tří písní, které bys vybral?

Vybral bych tři úplně odlišné styly: Four Million Days, I’m Alive a When the World Stood Still. Společně totiž skvěle vyjádří, jak široký je náš hudební záběr.

S kapelou jste se rozhodli zůstat v anglickém Cornwallu, místo abyste se přestěhovali do velkého města. Čím je pro vás tohle město tak zásadní pro vaši hudbu i tvorbu?

Cornwall je nádherné místo plné keltské historie a obklopené úžasnou přírodou. Kdykoli vyjdu ven, cítím, jak přichází inspirace. Sice jsem se mohl vydat za hudebním průmyslem a přestěhovat se do velkého města, ale nakonec si ten průmysl našel cestu k nám. Asi právě proto, že jsme zůstali věrní svým kořenům a své hudbě. Pro mě je velmi důležitá autenticita. Nechci žít ve lži. Aby hudba působila opravdově, musím být tou nejlepší verzí sebe samého a právě Cornwall mi to umožňuje.

A jaké jsou tedy podle tebe hlavní rozdíly mezi britským a americkým pojetím blues-rocku a kde se v tom všem snaží najít vlastní identitu Wille and the Bandits?

Naše hudba zahrnuje spoustu žánrů, ale můj chraplavý hlas a slide kytara to všechno hezky stmelují. Náš zvuk má retro nádech, ale zároveň do něj vkládáme vlivy hip hopu, latiny nebo funku. To, že jako hlavní kytaru používáme lap steel, je docela neobvyklé. I v Americe tím lidi často překvapíme. Osobně mám podobně jako řada britských velikánů v šedesátých letech blíž k americkému pojetí blues. Umělci jako Derek Trucks nebo Marcus King neustále posouvají hranice a hodně se mi líbí přístup kapel k jamování. Tahle kultura je ve Spojených státech mnohem silnější než v Evropě.

Slide se stal tvým typickým zvukem. Jak se od alba Breakfree po When The World Stood Still vyvíjela tvoje slidová technika?

Zpočátku jsem hrál převážně na akustickou slide kytaru. Postupem času jsem přešel k elektrickým lap steelům a začal používat delaye a distortion v duchu slidových textur Davida Gilmoura. Neustále experimentuju s laděním, protože vystoupit ze své komfortní zóny mi otevírá nové možnosti. Když neznáte ‚mapu‘ ladění, chyby a nečekaná překvapení často vedou k magickému zvuku.

Jakou definici bys zvolil pro blues? A co podle tebe blues potřebuje v roce 2025, aby zůstalo živé a aktuální?

Pro mě je blues spíš pocit než jen sled akordů. Někteří hudebníci do své hudby dokážou promítnout hlubokou bolest a utrpení. Právě v tom je podstata blues. Jiní ho zase napodobují, a někteří to dělají opravdu skvěle. Nakonec je důležité si uvědomit, že hudba je hlavně způsob komunikace, buď si s posluchačem porozumí, nebo ne. Škatulky a přísné definice ji mohou svazovat. Aby blues — a vlastně hudba obecně — zůstalo živé a aktuální, musí se vymanit z těchto škatulek a zůstat otevřené vývoji.

Surfování je samozřejmě pro fanoušky z vnitrozemských zemí, jako je Česká republika, o něco vzdálenější. Které tvé písně nejvíc ovlivnilo moře?

Abych tak řekl, téměř všechny. Spousta nápadů ke mně přichází, když jsem na širokém oceánu, daleko od pevniny. Mysl se dostane do jiného stavu, začnou se tvořit melodie, a pak je přinesete zpátky na břeh. Jedna píseň, která byla přímo inspirovaná oceánem, je Reina del Mar (Královna moře), která bude na našem novém albu.

Máš i jiné inspirace. Na albu Paths se věnuješ tématům se sociálním poselstvím. Jak se ti tato silná sdělení daří skloubit s hudebními groovy?

Píšu o tom, co mě opravdu zajímá, ať už jde o politiku, nebo životní prostředí. Nejsem typ, který by svoje názory prezentoval přes sociální sítě, protože právě hudba je pro mě ten nejlepší způsob, jak se vyjádřit. Sama píseň většinou určuje tón: jestli má být naštvaná, povzbuzující, nebo jemnější. Poselství a groove si musí navzájem sloužit.

Album When The World Stood Still vznikalo během pandemie. Jak na tohle období jako muzikant vzpomínáš?

Během pandemie jsme živé koncertování opravdu postrádali. Práce ve studiu je zábava, ale energie je úplně jiná. Na pódiu se člověk propojuje s lidmi tváří v tvář, vidíte jejich oči, cítíte jejich reakce, a právě proto to všechno děláme. Během té doby jsme ztratili právě to, kvůli čemu hrajeme. Díky zkušenosti si ale každého koncertu ještě více vážím. A užívám naplno.

Balada Angel ukazuje citlivější stránku kapely a tvoji práci s dynamikou. Hrajete ji na každém koncertě?

Tahle píseň je o ztrátě mé maminky. Hrajeme ji vždycky, protože díky ní cítím třeba při zpěvu její energii někde poblíž. Upřímně, je těžké ji nehrát. Když nejsem na turné, postrádám spojení, které mi s ní skladba umožňuje. Píseň ke mně přišla téměř jako dar shora a má sílu, která je větší než já sám. Viděl jsem dokonce, jak dokáže uprostřed koncertu úplně změnit počasí. Proto mi připadá, že patří do vyšších sfér.

Wille and the Bandits měli možnost být předskokany Beth Hart, kterou považuji za ikonu současného blues-rocku. Tahle zkušenost musela být ohromně motivující…

Byla to úžasná zkušenost. Beth je především nepřekonatelná skladatelka. Píše opravdu silné písně a dala mi skvělé rady ohledně psaní i turné. Opravdu naši hudbu poslouchala, a dokonce byla dojatá, když slyšela When the World Stood Still. Takové okamžiky znamenají nesmírně moc, zejména po všech odmítnutích, se kterými se umělci musí často vyrovnávat. Připomněla mi, že to, co děláme, je výjimečné, a mám tak důvod pokračovat dál.

A jaký je to pocit hrát v komorních prostorách, jako je pražský Zasekávák, kam se letos v říjnu znovu už poněkolikáté vracíte?

Mně nikdy nejde o velikost publika, ale o spojení s lidmi. Když dokážeš oslovit všechny v místnosti, nezáleží na tom, jestli hraješ v malém klubu nebo na obrovském pódiu. Každý večer hrajeme, jako by to byl náš poslední koncert bez ohledu na to, kde jsme.

Na závěr… Na jaké novinky od Wille and the Bandits se mohou posluchači v nejbližší době těšit?

Naše nové album nazvané Salt Roots vyjde příští rok a je to pro nás milník, opravdu velká deska. Až vyjde, bude následovat turné po Spojených státech, na které se už také moc těšíme.