Jaký máte vztah k violoncellu – berete ho jako nástroj, nebo spíš jako součást sebe sama?

Violoncello je pro mě víc než jen nástroj – je to prodloužení mé duše. Umožňuje mi vyjádřit to, co slova nedokážou. Když ho vezmu do ruky, je to, jako bych se potkal s dávným přítelem.

Jak vnímáte rozdíl mezi živým vystoupením a prací ve studiu?

Na pódiu cítím čistou euforii. Nic se nevyrovná té okamžité energii, která proudí mezi mnou a publikem. Studio je zase prostor pro klid a soustředění. Tam můžu jít do hloubky, ladit každý detail a hledat dokonalý zvuk.

Vaše koncerty bývají hodně emotivní i fyzicky náročné. Jak se na ně připravujete?

Všechno začíná u propojení s hudbou. Potřebuju znát příběh skladby, porozumět jí mentálně i emočně. A pak je tu i fyzická stránka. Musím být fit, ale zároveň uvolněný a plně přítomný v daném okamžiku.

Kdo vás na začátku nejvíc ovlivnil?

Měl jsem spoustu vzorů napříč žánry. Fascinovala mě jejich vášeň a oddanost hudbě. Díky nim jsem začal hledat vlastní hlas a rozvíjet se jako umělec. Byly mojí největší motivací. 

Díky 2Cellos jste se stal světově známým. Jak se od té doby změnil váš pohled na hudbu?

2Cellos mi otevřelo oči. Ukázalo mi, že hudba nemá hranice. Když se propojí žánry, může oslovit lidi naprosto nečekaným způsobem.

Proč jste se rozhodl pro sólovou dráhu? A přiblížil byste, v čem se liší od práce v duu?

Sólová kariéra mi dává svobodu dělat věci podle svého a jít víc do hloubky. Duo je o spolupráci, o sdílené energii, což má své kouzlo. Sólo je zase osobnější cesta – víc o vnitřním růstu a sebereflexi.

Váš repertoár sahá od Bacha po Michaela Jacksona. Kde se cítíte víc doma – v klasice, nebo v popu?

Baví mě přecházet mezi oběma světy. Každý má své kouzlo. Pop je přístupnější větší skupině lidí, klasika má zase hloubku a nadčasovost. Mým cílem je tyto světy propojovat a ukázat, že oba mohou být stejně silné a krásné.

Vaše videoklipy často působí jako malé filmy. Jak se na jejich tvorbě podílíte?

Hodně. Vizuální stránka je pro mě důležitá, protože pomáhá vyprávět příběh hudby. Často mám jasnou představu o atmosféře klipu a velmi mě baví spolupracovat s režiséry, aby výsledek působil co nejvíc emotivně a filmově.

Odkud čerpáte inspiraci – z hudby, lidí, přírody, nebo ticha?

Inspiraci čerpám asi ze všeho trochu. Inspiruje mě příroda, ticho i energie lidí kolem. Hudba to všechno propojuje a dává tomu smysl. Díky ní cítím vášeň, která popohání mé tvůrčí nadšení. 

Co vás dnes naplňuje nejvíc?

Sdílet hudbu. Když vidím, že se dotýká lidí, že jim přináší radost a emoce, je to ten největší dar, který může hudebník dostat. A je úplně jedno, jestli je to zrovna na koncertě, nebo z nějaké nahrávky.