Hlavní stage festivalu byla v pátek otevřena koncertem Anety Langerové a její kapely. Aneta představila zejména skladby z její poslední desky, tu a tam i doprovázené videoprojekcí na plátně a bylo vidět, že si kapela velkou stage a poměrně velký počet lidí pod pódiem opravdu užívá. Upřímné a skromné vystupování, excelentní zpěv a velmi dobrá kapela – to byly hlavní devizy vystoupení Anety Langerové. Závěrečnou skladbu Voda živá pak zpívalo s Anetou i několik stovek lidí pod pódiem, což byl silný moment bez ohledu na to, jak je tato skladba již notoricky známá a ohraná.
Řada posluchačů po tomto koncertě směřovala na vedlejší Arcelor Mittal Stage, kde se od 17:30 představila kapela Zrní. Zrní je na české scéně již svébytnou a osobitou kapelou a v čele s frontmanem kapely Janem Ungrem si velmi rychle podmanila ostravské publikum. Charakteristický zvuk kapely navíc okořeněný faktem, že takřka každý člen kapely je multiinstrumentalistou, nabízí řadu zvukových možností a vytváří jedinečný a vyvážený zvuk kapely, který nejde zaměnit.
Multifunkční hala Gong nabízí na Colours letos poměrně málo koncertů. Jedním z nich byl ve středu koncert tria pod vedením zpěvačky a violoncellistky Leyly McCally. Ta zahrála ještě společně s houslistkou Free Feral a kytaristou, banjistou a perkusistou Danielem Tremblayem a komorní atmosféra a intimní vyznění kapely skýtalo příjemnou změnu po hlasitých a přeplněných venkovních stage. Kapela je zaměřena na produkci kreolských a v neposlední řadě také haitských písní, které pro našince ovšem nezněly vlastně tak exoticky, jak by se dalo čekat. Na některých skladbách bylo znát, že předci Haiťanů opravdu přišli z Evropy. Částečně hraje trio i vlastní skladby, a ačkoli byla na náročné túře kapela velmi unavená, zahrála skvěle, což posluchači ocenili závěrečným standing ovation.
Jedním z vrcholů pátečního programu byl bezesporu koncert zpěváka Michaela Kiwanuky. Naléhavost jeho hlasu a přímé texty dostaly každého, kdo se na Arcellor Mittal Stage alespoň na chvíli zastavil. Kromě hlasu ovládá Kiwanuka velmi dobře i elektrickou kytaru a společně s nadupanou kapelou za zády to dokázal opravdu rozjet. Jeho výjimečný, silný a zapamatovatelný hlas byl, právě po pěvecké stránce, asi jedním z vrcholů festivalu.
Krátce po deváté hodině se na hlavní stagi objevila zpěvačka, kterou jsme u nás mohli spatřit na Colours vůbec poprvé. Norah Jones s kapelou zahrála takřka nefestivalově dlouhý set, který byl protknutý jejím medovým hlasem, jež podkreslovala buď kytarou, a nebo typicky pianem. Přesto bylo celé její vystoupení velmi "hodné" a kapela se dokázala během vystoupení opravdu rozjet jen několikrát. Kromě písní z jejího posledního alba zazněly samozřejmě i její největší hity jako Sunrise či Come Away With Me.
Předposlední den Colours of Ostrava byl dopoledne ve znamení deště, který ovšem odpoledne opět vystřídala polojasná obloha.
Úvodní koncert na Cofola CS Stage patřil mladým Hard to Frame. Povětšinou studenti či bývalí studenti pražských konzervatoří hrají svébytnou groovovou a drum and bassovou hudbu okořeněnou z velké části samply a elektronikou. Kapela je tvořena instrumentálně velmi zdatnými muzikanty a dokáže do svých skladeb vnášet hodně protikladných poloh. Pevné beaty velmi dobře kontrastovaly s jemným, éterickým a místy až mírně naivním (což není myšleno negativně) projevem zpěvačky Karoliny Veselé stejně tak, jako se zasněným saxofonem klávesistky a saxofonistky Venduly Šmejkalové.
Milovníci neortodoxního jazzu se poté mohli přesunout na Agrofert Stage, kde byl ke slyšení americký saxofonista Donny McCaslin s kapelou. Jakoby kapela chtěla energií a nadšením znovu rozžehnout oheň v protější vysoké peci, naběhla na pódium jako vítr. McCaslinův saxofon, tu syrový, tu zahalený do harmonizérů, hallů a delayů se skvěle doplňoval se syntezátory Jasona Lindnera a průraznou rytmikou. Výbušná a emociální hudba si získala nevídaným způsobem i publikum a v jednu chvíli snad tak výrazná energie způsobila i kompletní zvukový výpadek celé stage. Rozhodně jeden z nejenergičtějších koncertů festivalu.
Kdo chtěl zažít exotický závan hudby severní Afriky, dostavil se večer na Arcellor Mittal Stage na smršť vytvořenou kapelou Speed Caravan. O tom, že je Speed Caravan opravdu speed, bylo jasné hned po několika vteřinách. (Hard)rocková kapela s relativně klasickou rockovou harmonií a velmi netradiční arabskou melodikou okořeněná zkreslenou kytarou a především zkresleným arabským nástrojem oud zněla velmi energicky a velmi netradičně. A bylo to opravdu nahlas.
Milovníci netradiční a neortodoxní hudby zavítali na Cofola CS Stage na koncert kapely, jejíž název už sám o sobě leccos napovídá. Mutanti hledaj východisko zahráli před zcela zaplněnou stage a dostali do varu fanoušky již během několika skladeb. Syrové texty a elektroničtější hudbu ocenili především fanoušci v kotli pod pódiem.
Podívejte se také na fotogalerii z festivalu Colours of Ostrava 2017
V půl desáté se pak na pódiu hlavní stage odehrál jeden z velkých návratů. Kapela Midnight Oil totiž obnovila po více než 15 letech svou kariéru a bylo naprosto zřejmé, že se muzikantům po její hudbě a vystupování opravdu stýskalo. Kapela zcela s přehledem strčila nasazením a energií do kapsy všechny i o generaci mladší hudebníky, kteří se na Colours na hlavní stagi doposud objevili, a to zcela bez jakékoli nadsázky. Dlouholeté zkušenosti s koncertováním byly naprosto zřejmé. Skvělá práce s publikem, perfektně připravený setlist. Rozhodně jeden z vrcholů letošního festivalu.
Jak už to tak bývá, festivalové dny utíkají extrémně rychle. V sobotu nás ovšem čeká ještě závěrečná porce koncertů včetně funkové ikony Jamiroquai. Tak se nechme překvapit.
