13.07.2016 9:00

Joshua Redman zavítal do Prahy v rámci festivalu Prague Proms. Nepřekvapil, ani neurazil

Joshua Redman Quartet vystoupili v sále pražského divadla Hybernia 11. července 2016 Joshua Redman Quartet vystoupili v sále pražského divadla Hybernia 11. července 2016 Foto: Eva Makovská / musicweb.cz

Včerejší Redmanův koncert přilákal do hybernského divadla přeměněného v Loop Jazz Club nejen pražské, ale i přespolní hudební příznivce. Redman naposledy vystoupil v České republice před třemi lety a nyní se představil poněkud uhlazeněji než na posledním koncertu v zaplněném a jásajícím Lucerna Music Baru.

Saxofonistu Joshuu Redmana nemusíme zdlouhavě představovat, i když si ve svých sedmačtyřiceti letech stihl zahrát již s tolika význačnými jmény, že by jejich výčet obsahově postačil na tři články. Od svého posledního pražského vystoupení ale nahrál velmi úspěšné album s triem The Bad Plus, se kterým pravidelně vystupuje, a mimojiné byl také znovu nominován na loňských hudebních cenách Grammy v kategorii pro nejlepší improvizované sólo.

Prohlédněte si také fotografie z koncertu

Kvartet zahrál kromě lídra ve složení pianisty Kevina Hayse, kontrabasisty Joea Sanderse a bubeníka Jorga Rossyho. Repertoár kvartetu byl poněkud odlišný od předchozího pražského vystoupení, zazněly například skladby Sweet Caroline, Trust, Calypso, úprava Parkerovy Scrapple from the Apple nebo balady Borrowed Eyes a All I Have. Jako přídavek Redman zvolil oblíbenou dvanáctku Sonnymoon for Two, aby přítomným předvedl, jak pracovat s blues v tradičním, ale i novátorském pojetí. V poslední jmenované skladbě především zazářil klavírista Kevin Hayse famózním sólem, ve finiši notně alterovaným.

 

 

Oproti tomu Sanders, přestože zahrál výborné chorusy, dost neladil, což byla veliká škoda, protože jinak ohromil posluchače mohutným a konkrétním basovým tónem. Rossyho moderní hra překvapila svou výjimečnou barvou, ale nebyla zdaleka tak úsporná, jak v některých pasážích být mohla, nebo dokonce musela.

Sólista byl jako vždy perfektní, ale zdálo se, že oproti pražskému klubovému prostředí, ve kterém měl před časem takový úspěch, mu komorní prostory trochu ublížily. Samozřejmě jde asi o subjektivní dojem, nebo o Redmanovu proměnu, přirozený vývoj. Každopádně si troufám říct, že uhlazenost, možná až přílišná snaha o akademický výstup, Redmanovi tolik nesluší. Repertoár byl vyvážený, Redman se předvedl v kadencích velmi ovlivněných klasickou hudbou a potvrdil svou technickou zdatnost – jednak v melodické stavbě, alteracích, ale i rozsahovým rejstříkem.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Doufejme, že k nám mimořádný saxofonista zavítá brzy zase, a třeba i jako host experimentujících The Bad Plus.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.