V pravé poledne odstartoval dlouhý průvod z Václavského námětí a tanečními kroky mířil uličkami Starého Města směrem ke Staroměstskému náměstí. Průvod byl již z dálky slyšet, jelikož kapely, které Khamoro přivítalo ve čtvrtek a v pátek, se právě této každoroční akce účastnily. Za doprovodu hlasitých dechových nástrojů tančily soubory složené z dětí či mladých dívek, které roztočily barevné, dlouhé, několikrát skládané sukně a rozevlály své šátky.
Vlajkonoši mávali na kolemjdoucí, kteří uneseně poslouchali několik kapel současně hrajících v průvodu. Perkuse doprovodily stepující tanečníky přímo na ulici, cimbálovka si zase vystřihla několik skladeb přímo pod sochou Mistra Jana Husa. Kočár tažený koňmi, jenž jel v čele celého průvodu, do kterého se po cestě přidávalo stále více lidí nejrůznějších národností, vezl tanečnici i dva vyhrávající hudebníky ze skupiny Kal. Vřelá atmosféra, která prostoupila ulicemi Prahy, rozveselila kdekterého přihlížejícího, a všude znějící hudba pobízela k tanci. Zprvu nejisté počasí akci přálo a dokonce v průběhu vysvitlo i očekávané khamoro (v romštině sluníčko).
Pomyslná cesta Evropou, kterou nastolil předešlý večer v klubu Roxy (o něm se více dozvíte zde), pokračovala i s pátečními koncerty. Tentokrát se však usadila na dvou poloostrovech. Jako první se na pódiu představilo nejpočetnější uskupení večera, dechovka Fanfara Transilvania, jak již samotný název kapely říká – z Rumunska. Deset členů kapely hned s prvními tóny dechů předpovědělo rytmickou atmosféru, ve které následně pokračovalo. Současně hrající dechové nástroje se prostřídávaly s kratšími i delšími sóly. Právě ta se nejvíce přibližovala nejen typické balkánské hudbě, ale také mísila ve svých melodiích známky orientu. V některých momentech, kdy se zvýraznily nejvíce perkusní nástroje, byl slyšet dokonce odkaz až k indické muzice.
Všichni členové kromě zpěváka-bubeníka byli oblečení do kostkovaných košil a roztančili přihlížející publikum, které vesele křepčilo pod vedením nepolevující dávky trumpet, lesních rohů i klarinetu. Přechody mezi romskými a balkánskými vlivy se zdály velmi nepatrné, protože balkánské uskupení složené z rodinných příslušníků dokázalo propojit několik odkazů v jeden celek.
Balkánský poloostrov byl zastoupen hned dvakrát. Přestože byla kapela Svarta Safirer založená ve švédském Göteborgu, pocházejí členové z makedonského hlavního města Skopje, z kolonie Šutka. Skupina rozjela své vystoupení od prvního tónu a nenechala diváky ani sebe na chvilku odpočinout.
Rychlé změny rytmů, neustálé přechody od velmi svižných k ledabyle pomalým občas mátly tančící posluchače, ale v zápětí se zvolenému rytmu přizpůsobili. V hudbě kapely bylo možné zaslechnout velké množství žánrů, které se na Balkáně spojují. Nejen dechové nástroje se ale dostaly ke slovu. Zde se chvílemi ujímala vedení kytara, podstatné byly také klávesy a tahací harmonika. Zpěvu se ujímali střídavě i současně dva hudebníci, kteří oba svými hlasy vynikali.
Tímto koncertem se posluchači rozloučili s Balkánem a zamířili na Pyrenejský poloostrov. Doposud výhradně hudební vystoupení vystřídala synkreze jak hudebního, tak i tanečního umění. Tanec znovu zakončoval celý večer, jako tomu bylo i předešlý den. Na pódiu se nejprve objevili kytarista a perkusista spolu se zpěvačkou a dvěma muži, kteří prozatím stáli za mikrofonem. Když spustili první tóny flamencové kytary, zpěvaččin teskný a smutný hlas zachvátil celý sál. Uskupení Puerto Flamenco pod taktovkou tanečnice Francescy La Chica předznamenalo, o jaký významný zážitek půjde.
Samotná tanečnice vzápětí ukázala svůj um, v rytmu flamenca se točila i vyťukávala nohama přesný rytmus do podlahy. Posluchač se nechal unášet melancholií a procítěností v hlase zpěvačky, což prozrazoval její výraz v obličeji i neopomenutelná gestikulace. Přestože při zpěvu seděla vedle dalších muzikantů, dokázala ze sebe vykřesat neuvěřitelně působivé emoce. Spontánně pak vykřikovala Olé! a povzbuzovala tak dva tanečníky, kteří si vystřihli velmi rychlá taneční sóla. Francesca se během přibližně tři čtvrtě hodinového vystoupení třikrát převlékla a zatančila v rafinovaných šatech, jejichž sukně se na jedné straně zužovala a na druhé nikoli. Důležitým prvkem byla neustálá gradace v rytmu, v hudbě a s tím i zrychlování tanečních kroků. Vše vždy v jednu chvíli náhle ustalo a znovu navázalo.
Všichni účinkující během večerů romské tradiční hudby se na festivalu představí každoročně dvakrát. Závěrečným vyvrcholením je Galakoncert v SaSaZu, kde zahraje či zatančí sedm interpretů. Letošní 16. ročník festivalu Khamoro přivezl různorodou a bohatou romskou kulturu Evropy a poukázal na nespočet variací a uchopení výrazné romské hudby. Program skýtal mnohá neobjevená hudební zákoutí, která posluchače rozhodně bavilo objevovat.
