Letos tomu bude padesát let, co kapelu Jazz Celula Laco Deczi založil. Za tu dobu se v ní vystřídalo mnoho kvalitních hudebníků včetně jeho syna Vajca Decziho, který s ním vystoupil na bicí právě i zde v bývalé Občanské plovárně. Že je Laco živel, o tom asi nemusím nikoho dlouho přesvědčovat. Jeho hard bopový styl, který nabízí i trumpeťáckou připomínku elektro-jazzrockových experimentů Milese Davise, ukazuje, jak Amerika jeho styl vnímání hudby vždy hodně ovlivnila.

Současná Celula má, dá-li se to tak říci, čistě české obsazení. Za klávesy zasedl Jan Aleš, na basu hrál Michal Krásný, jeho syn Vajco, jak již bylo řečeno, kraloval bicím v takřka rockovém stylu hry. Celkově se nesl koncert v poměrně ostrém rytmu a hudebníci divokými sóly posluchače nešetřili. Sám Laco Deczi přenechával více prostoru svým spoluhráčům, ale zároveň když se chopil příležitosti, tak to stálo za to.

Téměř osmdesátiletému hudebníkovi elán a energie opravdu nechybí, jeho věk by mu navíc málokdo tipoval. Pravdou je, že kdyby ho někdo potkal u vchodu, spletl by si ho nejspíše s nějakým sekuriťákem, dle jeho svalnaté postavy. Energie měl vskutku na rozdávání a celý koncert bez problémů odstál. Jeho kolega Michal Krásný tvrdil hudbu svým slapovým stylem a nakopával tak kapelu k smrtonosnému tempu, do něhož se sólovat musí jedna radost.

Koncert se tak nesl v rychlém tempu, které přerušila snad jen zbytečně dlouhá přestávka, nicméně nasazení kapely bylo opravdu neskutečné. Laco Deczi zkrátka naservíroval posluchačům poctivou dávku divokého jazzu, který nenudí a má šťávu. A tak by to mělo být.