Večer progresivního metalu otevřela moravská kapla Personal Signet, která ve své půlhodince předvedla obstojnou variaci na metal ze škatulky Dream Theater. Poměrně vyvážený materiál stavěl především na dynamické kytaře což s nástupem druhé kapely včera – polských Blindead – působilo velmi kontrastně.

Polská grupa posunula dostud relativně veselou atmosféru do ponurých vod doom-metalového zoufalství. Jakékoli výrazné melodie byly nahrazeny houpavými a táhlými kytarovými riffy podpořenými hlasem který se táhl jako proud duší z komína Kopfrkinglovy spalovny. Posléze čas vypršel a set, který v paměti na dlouho neuvízne vyšuměl, aby se plácek připravil pro krále večera.

Když bylo vše připraveno, světla zhasla a zahulený vzduch se naplnil očekáváním. Míhající se stíny v obligátních oblecích vyvolaly salvu aplausu od stohlavého davu. Jekot následně přešel v úvodní přerušovaný kytarový akord značící začátek skladby Foe z nového alba Coal. Okamžité stoprocentní nasazení norů nasadilo laťku pořádně vysoko. Einar Solberg s přehledem sypal vokály jako z nahrávky, zaujaté běsnění přešlo v andělsky jemné party podpořené sborovými hlasy kytaristů.

Drugtrip po skandinávsku

Následná hitovka The Valley už navozovala díky hypnotickým melodiím stavy podobné tripu a přestože se na tvorbu Leprous nedá v kuse pořádně pařit refrén měl pořádnou odezvu. Dalo by se říci, že pásmo skladeb čítající i pecky jako The Cloak, Restless, Forced Entry nebo Coal nemělo po celou dobu trvání slabé místo. V druhé polovině se zdálo, že se zvuk trochu rozpliznul, ale naprosto přesvědčivý výkon Leprous tento fakt nezkalil.

Hudební mix metalu, psychotického cirkusu, pink-floydovského zasnění a muzikálových partů po hodině a půl ukončila vyskandovaná hymna Waste of Air aby učinila už tak perfektní koncert naprosto dokonalým. Po vystoupení na letošním Brutal Assaultu i v Nové Chmelnici Leprous dokázali, že jsou silnou kapelou s dobrými nápady, a že nás v budoucnu ještě určitě překvapí.