Samotný večer v La Fabrice odstartovala v roli předskokana česká skupina The Breakrolls. Ačkoli se kapela od začátku svého vystoupení prezentovala vysokým nasazením, které představovaly drum´n´bassové smyčky, elektronické prvky spolu doprovodným zpěvem mladé zpěvačky Anny Dokoupilové, nezanechalo vystoupení příliš dobrý dojem.
Bohužel právě pěvecký projev zpěvačky patřil k nejslabším článkům celého koncertu. Přeci jen osmdesátkově křepčící zpěvačka, která se vlní na pódiu jak Bridget Jonesová, a zpívá jednoduché anglické textíky, není asi úplně to, co se dá v dnešní době považovat za moderní. A tak ačkoli kapela disponovala poměrně zajímavou hardwarovou výbavou, problém byl spíše v „softwaru".
Unylé nu-jazzo-poprockové písničky spadající do kategorie gympl rockových kapel přeci jen nemohly příliš rozložit náročného jazzového diváka, jak si asi již zmíněná zpěvačka představovala, když oznámila, že jedna z písní bude asi příliš tvrdá na přítomné jazzmany. Z této její představy ji musela asi hezky vyvést následující hlavní hvězda večera - The Kandinsky Effect. Je otázkou, kam se bude cesta mladé české kapely ubírat. Nasazení jí nechybí, ale nabízí se jednoduchá rada, že víc než na formu by se měla skupina do budoucna zaměřit na obsah.
Nástup skupiny Kandinsky Effect byl proti tomu osvěžujícím vánkem. Americké trio vystupovalo v České republice vůbec poprvé, a mělo tak snad i velkou motivaci se předvést v co nejlepším světle. Saxofonista Warren Walker zaujal publikum nejen divokým hráčským projevem, ale i zajímavými efekty, jimiž prohluboval svůj hudební výstup. Jako podporu měl zdatného bubeníka Caleba Dolistera, který rovněž se nebál jít do drum´n´bassových poloh, jež ale uměl ozvláštňovat zajímavými technickými vyhrávkami. Baskytarista Gael Petrina taktéž ovládal řadu efektů, jimž zhutňoval zvuk v jednotlivých kompozicích, které tvořily převážně novější skladby z poslední desky Somnambulist. Pro zajímavost - na svém kontě má tato mladá kapela již tři alba, která natáčela na exotickém Islandu.
V čem se oproti jiným kapelám elektro-jazz-hiphopového charakteru liší Kandinsky Effect? Základem hry tohoto stylu je uvědomění si, že v těchto hráčských polohách vždy hrozí jisté nebezpečí monotónnosti. Tomu se právě americké trio umělo schopně vyhnout, neboť jeho repertoár byl dostatečně bohatý na jak drsné elektro prvky s vydatnými sóly a acid jazzovým odérem, tak i na pomalejší skladby, kdy hudebníci ukazovali sílu své vzájemné komunikace.
