Přestože časové možnosti využití tohoto prostoru byly předem omezené, během necelých tří hodin stihly obě kapely přehrát repertoár ze svých alb, která přišly do Národního divadla pokřtít.

Prohlédněte si také fotky z obou koncertů od Jakuba Macháčka

Jako první dostal svoji příležitost pozoruhodný hudebník a básník zároveň – Miloslav Vojtíšek se skupinou Ruce naší Dory. Se svým punkobigbeatovým rytmickým doprovodem se jal jako zpěvák a kytarista představit písně z nové desky Filantropní stroj. Existencionalismus, slovní hříčky a dekadentní myšlenky, to vše dokázal ve svých básních Miloslav Vojtíšek skloubit do přijatelné formy v kombinaci s hudebním doprovodem.

Ačkoli tedy neměla kapela příliš mnoho času se předvést, přehrála repertoár nové desky a došlo i na jeden přídavek. Přestože vystoupení kapely Ruce naší Dory tedy nebylo vůbec špatné, dá se říci, že by možná skupině pasoval jiný prostor, nejlépe někde po širákem, kde by atmosféra byla více nakloněna této hudbě a jejímu vnímání. Nicméně vidět takto exotické publikum mladých i stárnoucích hippíků, punkáčů a jiných alternativců v prostorách Národního divadla byl rozhodně víc než exotický zážitek, který podpořil myšlenku konání právě takových akcí zde.

Koncert Skrytého půvabu byrokracie podpořil i dívčí sbor

Tento dojem podtrhl nástup kapely Skrytý půvab byrokracie, která též přišla pokřtít ten večer svoji novou desku. S podporou mladičkého sborového dívčího kvarteta začala kapela přednášet své referáty. Ano. Skrytý půvab byrokracie nehraje svému publiku na koncertech písně, ale tématické referáty, které přednáší s démonickým charismatem Jakub Žid. Tak tomu bylo i toho večera.

Správně punkovou basovou linku držel samotný majitel Polí5 Josef Jindrák, kytarou a dechovými nástroji podtrhoval sílu referátů Roman Plischke, různými hluky a klávesami posouval Jan Faix skupinu do různorodých hudebních poloh. Od undergroundu se tak kapela během koncertu přesouvala jak do elektronických pasáží, tak i různých zvukových experimentů. Všechny referáty zahrané toho dne pocházely z nové desky nazvané Johoho, jako bonus na konci přidala skupina ještě skladbu Sperma kvalitních mužů z předchozího díla Ouředníkovy referáty.

Skrytý půvab byrokracie navenek staví na základech undergroundové hudby, která evokuje sedmdesátá a osmdesátá léta na české scéně, přesto toto přirovnání není úplné přesné, neboť kapela má blízko k různým alternativním hudebním postupům, kterými se snaží rozvíjet instrumentální složku své tvorby.

Nejde tedy jen o texty, byť pojednání o prvočíslech či o různých osobnostech z dějin či literatury (Koho by napadlo, že kdyby žil dnes Adolf Hitler, že by se stal architektem administrativních budov, hm?) byla zajímavá, nýbrž také o všemožné hudební nápady, které je fascinující zažít právě při živém vystoupení. Zdá se, že studnice nápadů, jak zkreslit či vyloudit různé nové zajímavé zvuky či ruchy, kapele ještě dlouho nevyschne.

Oba koncerty se tak vyvedly a rozhodně se dá říci, že obdobné hudební experimenty by se v Národním divadle mohly konat častěji. Prostory pro takové akce zde rozhodně jsou, a je to tedy zajímavá možnost, jak přiblížit Národní divadlo i jinému publiku, než na jaké je zvyklé. Rozhodně minimálně personál divadla na včerejší koncerty ještě dlouho nezapomene.