Brány nového letňanského prostoru se otevřely již v půl jedné odpoledne, aby přivítaly první nedočkavé návštěvníky. Ti tak měli možnost v klidu projít prostorný areál, prohlédnout si všechny zdejší atrakce, zahlasovat pro krále Majálesu či poslechnout zahajovací interprety. První větší nával však přišel až ve chvíli, kdy se řada dostala na festivalové veterány Sto zvířat, kteří svými osvědčenými a energickými singly mladé publikum de facto nastartovali. Štafetu pak důstojně převzala hlavně skupina Skyline, jíž se s úderem první skladby podařilo roztančit všechny přítomné, a to i navzdory horkému odpolednímu slunci.

Dobrou festivalovou náladu tak nemohlo zkazit ani následující vystoupení čtveřice Mandrage, která musela několikrát bojovat s technickými problémy v podobě výpadků zvuku. I přesto se kapele podařilo odehrát prakticky všechny své notoricky známé singly, Kapky proti slzám či Hledá se žena nevyjímaje. Se stoupající náladou (a s počtem vypitých piv) tak diváci odpustili i několikeré přerušení skladby Mechanik a svorně mladou skupinu vybízeli, aby navzdory technickým výpadkům ve vystoupení pokračovala.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu - 1.část

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu - 2.část

Čím více se blížil večer a s ním i koncerty dalších očekávaných interpretů, dalo by se říci headlinerů, tím rychleji se areál plnil dalšími příchozími fanoušky. Zatímco Tomáš Klus předvedl své standardní, do jisté míry nemastné neslané představení, pozdější Vypsaná Fixa svou energií a Monkey Business svou povedenou show posílili dobrou festivalovou atmosféru a naladili publikum na vrchol večera.
Prakticky s úderem desáté večerní se pak rozhořel boj o přízeň návštěvníků mezi českou kapelou Chinaski a slovenskými šílenci známými jako Horkýže Slíže. Zatímco právě Chinaski vsadili zejména na efektní show založenou na pulzujících světlech, a dokonce ohňostroji, Horkýže zůstali u svého osvědčeného konceptu. Publikum jako vždy dostali do varu drsným kytarovým zvukem, zběsilým pobíháním po jevišti a plejádou svých nejznámějších hitů. Osvědčená záruka toho, že si fanoušci budou takřka lézt po zádech a unisono křičet texty jednotlivých písní.

Osvědčený line-up však nestačí

Byť se výše zmínění interpreti na minulých ročnících Majálesu již osvědčili, festivalu lze i přesto leccos vytknout. Osvědčený line-up je možná do jisté míry zárukou, že se fanoušci vybraných interpretů budou na danou akci vracet, na druhou stranu však tento koncept postrádá nápad, jenž by sestavený program oživil. Návštěvníkům je tak každoročně servírován kolotoč stále stejných kapel, což může vybíravější hudební fanoušky spíš odradit.
Dalším kamenem úrazu letošního ročníku byl v určitém ohledu právě i nový letňanský areál. Jednotlivá pódia sice byla rozestavena přehledněji než v případě předchozí Stromovky, ale za cenu toho, že od sebe nebyla v dostatečné vzdálenosti. Během vystoupení účinkujících kapel se jejich zvuk mnohdy prolínal se zvukem z jiné scény, což působilo velmi rušivě. Za zmínku pak stojí i nepříliš dobře ozvučená hlavní stage a výpadky, k nimž několikrát došlo například během výše zmíněného vystoupení Mandrage. A obrovkému přívalu návštěvníků by mohla být příště přizpůsobena rovněž občerstvovací sekce, zejména co se jídla týče.

Na druhou stranu je nutno pochválit především přesné dodržování programu, všechny kapely hrály prakticky bez prodlev podle stanoveného času. O komfort návštěvníků se pak pořadatelé postarali i v případě dopravy z letňanského areálu, kdy pravidelné autobusové linky rozvážely všechny přítomné zpět do pražského centra. Nakonec festivalovou zábavu zpříjemnil také nový koncept bezhotovostního platebního styku. Návštěvníci si díky tomu mohli na své festivalové náramky vložit peníze a následně platit, aniž by museli vytáhnout peněženku z kapsy. Prodej se tím samozřejmě urychlil a čas strávený ve frontě o něco zkrátil.

Letošní Majáles se opět představil jako festival určený především mladému publiku, který v první řadě sází na osvědčenou programovou skladbu, a tedy hlavně na mainstreamové interprety. I přes několik technických problémů a nepříliš šťastně organizovaný areál nakonec celá akce splnila očekávání a většině zúčastněných zprostředkovala notnou dávku zábavy. Pak už se tedy nabízí jen otázka, zda by trochu odvážnější a experimentálnější výběr interpretů přece jen celému festivalu neprospěl. Spíš než pestrý hudební zážitek je totiž hlavním lákadlem především festivalová zábava s pivem v ruce a bandou kamarádů kolem, což je i vzhledem k výši vstupného docela málo.