Deep Purple mají to štěstí, že svým varhanním rockem uhranuli už tři generace posluchačů. První nahrávky se k nám dostávaly neoficiální cestou od začátku 70. let, kdy každé album bylo ceněno jako relikvie. Ne každý si mohl opatřit desky, a tak většina milovníků rocku si je tehdy přehrávala na kotoučové magnetofony. A hudba Deep Purple byla tak dobrá, že zněla skvěle i monofonně (většina magnetofonů Tesla tehdy neumožňovala stereofonní záznam).

Osobně Deep Purple poslouchám od svých čtrnácti let a za železnou oponou jsme ani nedoufali, že bychom je někdy mohli spatřit na koncertě. První zázrak se stal začátkem 90. let, kdy do Prahy zavítali ještě v rámci obnovené původní sestavy s kytaristou Ritchiem Blackmorem. Ten tehdy s kapelou už moc nekomunikoval, během koncertu odbíhal za svou přítelkyní, ale i tak ohromil svojí technikou. Vidět rockového velekněze Jona Lorda za hammondkami byl pro mě splněný sen stejně jako slyšet zpívat Iana Gillana s ještě dlouhými vlasy.

V polovině 90. let byli Deep Purple po rozchodu s Blackmorem už na odpis, v jejich generaci už totiž nebylo moc talentů, kteří by ho zastoupili. Deep Purple krizi ale vyřešili tím, že přijali mladšího amerického kytaristu Steva Morse, který stojí technicky ještě výš než Blackmore. V roce 1996 jsme se o tom mohli přesvědčit na vydařeném koncertu ve Vítkovicích. Po více jak dvaceti letech lze dokonce říci, že jde o nejdéle sloužícího kytaristu v Deep Purple. S novou silou pak kapela znovu vyrážela na světová turné a přicházela s novými alby.

Kapelu nezlomilo ani to, když ze zdravotních důvodů rezignoval zakládající varhaník Jon Lord. Ten naštěstí za sebe doporučil nástupce Dona Aireyho, který prodloužil existenci Deep Purple o další desetiletí. I tak ale letošní turné viselo na vlásku. Vloni postihla bubeníka Iana Paice, který je posledním zakládajícím členem z roku 1968, mozková příhoda. Naštěstí se ale brzy zotavil a jen na doporučení lékařů přestal hrát vysilující mnohaminutová virtuózní sóla. Během koncertu ale i tak exceloval jedinečnými breaky a sršel energií jako za mlada.

V roli sólisty se naopak nečekaně objevil baskytarista Roger Glover. Ten vždy byl pouhým „dělníkem rocku", tentokrát si ale před závěrečným hitem Black Night dopřál několik volných běhů do vyšších poloh. Deep Purple tomuto nenápadnému muži vděčí za mnohé - byl to on, kdo řešil roztržky s Blackmorem, kdo organizoval turné a zajišťoval chod kapely i nahrávání jako producent po většinu tvůrčí éry kapely.

Vystoupení britské kapely zahájila nová píseň Time for Bedlam, kterou Deep Purple představili posluchačům album Infinite. Skladba zajímavá v tom, že kombinuje jak klasické hardrockové postupy spolu s novějšími zvukovými vlivy, byla přijata publikem vřelým potleskem. Ačkoli Ian Gillan se potýkal s textem u nových písní (vypomáhal si částečně texty na pódiu), nezaznamenal posluchač jiný defekt na kráse. Gillan se sice již nepouští do nějakých výraznějších pěveckých výšek, ale na to co potřebuje, mu hlas stačí více než dostatečně i oproti jiným zpěvákům jeho generace.

Pondělní koncert Deep Purple byl úžasný i svojí vizuální stránkou. Kromě obvyklých projekčních ploch po obou stranách pódia viselo nad kapelou obří plátno, na kterém se promítali jednotliví hráči i dobové dokumenty k některým skladbám. Ošizeni tedy nebyli ani ti v nejzazších řadách. To, že koncert začal ukázkou z nového alba, je logické, naštěstí ale došlo na všechny velké hity z alb Fireball, Deep Purple in Rock, Machine Head či Perfect Strangers. A když Don Airey ve svém sólovém bloku připomenul úvod Smetanovy Vltavy, nadšení posluchačů neznalo mezí.

Koncert ukázal schopnosti rockových veteránů v plné parádě a nabídl průřez jejich tvorbou až do současnosti, kde je vidět, že i nová tvorba ovšem má co říci ve srovnání se slavnějšími předky. Nemohla samozřejmě nezaznít i rocková hymna Smoke on the Water, při níž na plátno za kapelou byly promítány působivé koláže dobových článků požáru vzniklém při koncertě Franka Zappy. Dá se tedy říci, že pokud toto má být (jak stále není úplně jisté, byť je to pravděpodobné) poslední turné (respektive koncert v České republice) Deep Purple, tak se kapela rozloučila na vrcholu svých duševních i fyzických sil.