Zdálo se to skoro jako znamení, že v den, kdy měla vystoupit v Čechách finská stoupající hvězda Wintersun, přišel do země sníh a mráz doprovázen slušnou zimou. Přituhnout ještě víc, jeden by si připadal jako padlý hrdina na přebalu debutního alba Wintersun. V KC Vltavská bylo naštěstí trochu přitopeno, a tak i chlazený Radegast - tematicky svým Bohem sladěný s motivy večera - klouzal do krku stejně snadno jako vikingský meč do těla náhodného vesničana pár set let zpátky. V prostoru velkého sálu se zavřeným ochozem se každopádně pohybovalo dost týpků vikingům podobým. Dlouhé vousy, vlasy, kožešiny a duté rohy na pivo se staly nepřehlédnutelným koloritem prostoru.
Housle, dudy, píšťaly
Do této příjemné atmosféry spustili svůj folk metal italští Krampus, a to s řádnou vervou. Osmičlenná kapela sypala v celkem slušném tempu do několikasethlavého davu poměrně slušný materiál, kde se prvky moderního metalu prolínaly se zvuky píšťaly, kláves a houslí ovládaných sličnou houslistkou Marikou. Multiinstrumentalista Matteo obohacoval skladby mimo píšťaly i o dudy a loutnu, a tak bylo vystoupení Krampus nakonec velmi barvité.
Poté, co sjela vlajka Krampus a objevila se pro změnu ta kapely Trollfest, došlo k prvnímu pobavení publika. Tematika nas*aných kreslených včel drtících v packách med byla podbarvena zvukovou kulisou neustálého bzučení. Když Trollfest spustili, došlo k druhé vlně smíchu, protože tito norští muzikanti dotahují svou image k dokonalosti. Kdo neměl hlavu obarvenou na černo nebo na mluvící části těla různé klikyháky, musel rozhodně mít aspoň včelí tykadýlka. Vrcholem byl pak vokalista Jostvein, který přišel jako trubec téměř kompletně i s žihadlem. Hudebně šlo o všehochuť od blacku přes hopsu, punk až po šantánové variace.
Podívejte se také na fotogalerii Terezy Ticháčkové
Zábava v podobě Norů Trollfest skončila a o slovo se přihlásili Germáni Varg s o poznání vážnější tematikou. Valivý pohanský death-black zaujal očividně drtivou většinu sálu, a tak vyznělo vystoupení paganů Varg velmi púsobivě. Po slušně odvedené práci uvolnili Němci místo finským Korpiklaani. Hopsou silně inspirovaní seveřané nastoupili a okamžitě si získali téměř celý sál. Pumpovací rytmy vytuněné tahací harmonikou a šíleným houslistou způsobily propocení snad veškerého spodního prádla v obecenstvu. Energickou a zvučnou muziku zastřešovala pak suverenita kapely, kde bylo znát, že na scéně působí už téměř dvacet let.
Spadla další vrstva vlajkové cibule a odhalila tak poslední a největší jméno zasněžené a zamrzlé logo Wintersun. Po půl hodině se do potemnělé místnosti začaly linout první zvuky intra When Time Fades Away, úvodní skladby z nového alba Time I, které postupně přešlo v následující Sons of Winter and Stars. Mix melodického death metalu, epicky hrdinských motivů a hypnotizujících melodií si po pár okamžicích získaly celý sál. Jari Mäenpää za mikrofonem běsnil jako samotný Thor bezchybně střídající nablackovaný řev s melodickými pasážemi, přičemž zároveň s přehledem zasekával do fanoušků své bohabojné riffy.
Brutální hurikán v podobě ex-bubeníka z Rotten Sound Kaie Hahta za bicími nedával ve své preciznosti oddychnout snad až do poslední skladby s titulem Time, kdy variabilní tornádo poutavých melodií a promrzlého hrdinského masakru skončilo. To samozřejmě českému publiku ale nebylo po chuti, a tak po masivním skandování Jari, Kai, Teemu a Jukka znovu nastoupili a spustili okamžitě trashující zabíječku Beyond the Dark Sun jako přídavek. Po této rychlovce následovala rozmáchlá kompozice Starchild, která ukončila večer plný zručného muzikantství, nesmrtelného hrdinství a především výborné a zábavné hudby. Doufejme, že Wintersun nebyli u nás naposledy, protože jednoznačně potvrdili, že jejich zasněžená hvězda není na vrcholu, ale teprve na vzestupu.
