Již téměř legendární německou kapelu Helloween snad není třeba představovat nikomu, kdo alespoň občas přičichne k metalové hudbě. Dýně patřily bezesporu k nejoblíbenějším evropským kapelám v 80. letech a i nyní se stále drží na prvních příčkách mezi metalisty i rockery.

A protože si tato kapela svých fandů bezesporu váží, vydala před rokem poměrně slušně znějící album My God-Given Right a vzápětí vyrazila i na turné. Svým vystoupením poctila i Českou republiku, a to hned dvakrát: ve Zlíně a v Praze. Na cestu si Helloween do kufrů přibalili britskou skupinu Crimes of Passion a aby jim nebylo smutno na českých koncertech, přizvali ještě obdivuhodné hard rockery Gotthard.

A jak tedy pražský koncert dopadl?

Už při cestě na místo konání se rozhodně nedalo zabloudit: skupinky natěšených metalistů v křivácích či džínových vestách s nášivkami jednoznačně udávaly směr cesty, na jejímž konci zářilo osvětlené karlínské Forum. „Dnes: Helloween + very special guest Gotthard, opener C.O.P. UK," hlásal veliký plakát u vchodu a nezbývalo, než se vrhnout dovnitř.

Čekání na začátek akce zpříjemňoval hezky vybraný seznam metalových klasik. Najednou se však z reprobeden ozvala znělka ze Star Wars a zábava mohla započít. Na pódium se vyřítila předkapela Crimes of Passion, jejichž rychlý a příjemný heavy metal rozhodně neurazil. Po chvíli se sice začalo zdát, že písničky této formace z Sheffieldu jsou na jedno brdo, skupina však ukončila svou krátkou show docela rychle, a tak vlastně zanechala dobrý dojem.

Po krátkém přeskupení pódia přišla na řadu hostující kapela Gotthard, která tak byla velice příjemnou a energickou vsuvkou. Nutno říct, že celý večer poměrně dobře odsýpal a na nic se dlouho nečekalo. Bod k dobru.Gotthardi nastoupili před fanoušky za doprovodu velmi vydařeného intra, po kterém okamžitě spustili svou skočnou a našlapanou píseň Bang! Kapela se téměř nezastavila a pokračovala dalším kouskem Get Up And Move On.

Podívejte se na fotografie: Helloween, Gotthard, Forum Karlín, Praha, 20.2.2016

Po chvíli se frontman Nic chopil i kytary a přišla na řadu rytmická Right on, u které si i ten největší suchar musel aspoň podupávat nožkou. Na samotné kapele bylo již od začátku vidět, jak moc je hraní baví a celé vystoupení si užívají. Pozitivní náladu bravurně přenesli i na publikum a já si jen říkám, že by si Gotthard zasloužili trochu více pozornosti a uznání. Takhle dobře provedený old schoolový hard rock bez zbytečných blýskátek a póz se už totiž jen tak nevidí.

Gotthard váleli kousky Feel What I Fell, skočnou What You Get či klidnější napůl akustickou Remember It's Me. Ke konci svého vydařeného setu zahráli cover písně Hush, během které došlo i na originální představovačku a rozezpívávání již tak hlasitého publika. Na závěr si skupina střihla starý kousek Lift U Up, který byl tak nostalgickou vzpomínkou na bývalého (a dnes již bohužel zesnulého) frontmana Stevea Leeho a definitivní rozloučení proběhlo v podobě pěkně uvedené Anytime Anywhere. Poté už nastal čas připravit se na hlavní hvězdu večera.

Ani ta na sebe nenechala dlouho čekat. Na pódiu se objevila obří nasvícená dýně, bez které by koncert Helloween nebyl koncertem Helloween. Tentokrát byla „vydlabaná tykev" ve stylu poslední desky, čili s trnovou korunou sochy Svobody. Oproti jiným koncertům byla výzdoba pódia sice trochu jalová a jednobarevná, aspoň však nic netřískalo do očí a pozornost se od kapely neubírala nežádoucím směrem. A pak už to konečně přišlo.

Helloween se na stage vydrápali během temného recitativu „Welcome to Hell" a spustili otvírák Eagle Fly Free, jehož volba mi ale přišla poněkud nešťastná - Andi Deris je sice dobrým zpěvákem (a že to v Karlíně dokázal pořádně!), některé starší písničky ale nezvládá zdaleka tak dobře. Kdo je proto zvyklý na ječivý vokál Michaela Kiskeho, toho musel první song spíše zklamat.

Druhá píseň Dr. Stein se podařila již o mnoho procent lépe a Andi tak napravil první slabší dojem. Koho by ani tímto výkonem nepřesvědčil, na toho čekala následující novinka My God-Given Right, během které ze sebe i publikum vydávalo maximum. Helloween dali fanouškům dost příležitostí ke skandování a zpívání, a tak si každý přišel na své. Maximum ze sebe dostal i zvukař, který odvedl velmi dobrou práci. Tak dobře nazvučený koncert se každý den neslyší.

Tyjo, mají fakt drsnou kytaristku, říkám si při pohledu na postavu v levé části pódia. Tak moment... To není kytaristka, to je Sascha Gerstner, dochází mi po několika minutách a nestačím se divit, co se to s ním stalo. Naštěstí na kytaru hrál stále výborně, takže mu lehce emácký vzhled rádi odpustíme.

Hudebně Helloween podávali dobrý výkon, celá show ale byla poněkud statická: nikdo nikam moc nepřebíhal a po celý koncert si členové kapely spíše hlídali své zabrané místečko. Škoda. Ale po tolika letech na scéně se však není čemu divit. Večerem zazněly jak starší vypalovačky, tak novější kousky. Steel Tormentor měla energii jak se patří, Mr. Torture potěšila jak fandy, tak samotného Andiho, který si užíval celý koncert naplno. Novější song Straight Out Of Hell z roku 2013 také nepostrádal šťávu. A co teprve, když přišli na řadu Heroes.

Po Hrdinech si Dani dopřál krátké bubenické sólo, uvedené zajímavým elektronickým intrem. Jednou z největších hnacích sil večera však představovala píseň Lost In America, která mi zůstala v hlavě až do druhého dne. Celý večer rychle ubíhal a řítil se nezadržitelně do finiše. Zaskákalo se tak ještě na Power a Forever And One a najednou již Dýně hrají poslední kousek sestavený z několika svých nejznámějších písní. První půlku profláklé Halloween vystřídala ukázka Sole Survivor či Are You Metal?, během které byla do publika hozena papírová vlaštovka. Jak ta krásně letěla!

Chvíli po papírovém letadélku však z pódia „odlětěli" i Helloween. Ne na dlouho. Přídavek v podání Before The War a Future World stál rozhodně za to, ale finální I Want Out obě předchozí strčila s přehledem do kapsy. Nic však netrvá věčně a tak se Helloween za bujarého jásotu odebrali definitivně do zákulisí.

K dobru celé věci musím říct, že Forum Karlín je konečně správná koncertní hala: výborná zvuková aparatura, dostatek místa i s balkony a ventilace tak spolehlivá, že po celou dobu koncertu jste neměli šanci ani omdlít, ani načichnout cigaretovým kouřem. Helloween nás tak zase jednou přesvědčili, že na setrvačnost svého rozjetého metalového tanku vydrží jet ještě pěkně dlouho. A Gotthard? Ti před sebou mají ještě pěkně slibnou kariéru!