pondělí, 23 leden 2012 16:00

CD: Beth Hart a Joe Bonamassa nemusejí na albu Don´t Explain nic vysvětlovat

Napsal(a)
Přebal CD Don´t Explain Přebal CD Don´t Explain přebal

Zatím posledním studiovým počinem kytaristy Joea Bonamassy je deska s názvem Don´t Explain, kterou natočil společně s kalifornskou zpěvačkou Beth Hart. Nahrávka vyšla v srpnu 2011.

Bluesová hudba často a ráda čerpá ze starších, již nahraných skladeb. Mnoho hudebníků tohoto žánru vydává alba jako pocty svým předchůdcům, a tak vznikají nové a neotřelé verze starších, leckdy i zapomenutých písní. Příkladem je i album Don´t Explain, které nabízí deset vesměs známých skladeb. Ty ve své době proslavily mnoho hvězd dvacátého století a nyní výběrem skladeb Joe Bonamassa a Beth Hart vzdávají hold bluesovým a soulovým umělcům.

Vyhrajte vstupenky na koncert Joea Bonamassy

Číslo jedna na albu si opravdu jedničku zasluhuje. Slepý pianista Ray Charles komponoval gospelové skladby vycházející z náboženských kořenů a upravoval je do bluesovo-soulové podoby. Sinner´s Prayer je jednou z nich. Bonamassa nahrazuje původní piano elektrickou kytarou, Hart hned v první písni ukazuje silný a výrazný hlas.

S hravou skladbou Chocolate Jesus z tvorby Toma Waitse se album otevírá mnoha úhlům. Beth Hart celé skladbě vévodí zpěvem, který posluchače přenáší atmosférou o několik desetiletí zpět. Your Heart Is as Black as Night zastupuje mladou generaci jazzovo-bluesových melodií. Jako singl vyšla tato píseň minulý rok a nahrála jej šestadvacetiletá Američanka Melody Gardot. Avšak oproti originálu má Hart mnohem větší nasazení. Emoce, které ve zpěvu ukazuje, ze skladby přímo srší. Barová balada, která není příliš známou, se v podání Hart a Bonamassy zařazuje mezi zapamatovatelné verze skladeb na albu.

Ve skladbě For My Friend se o slovo hlásí rockový zvuk Bonamassovy kytary. Experiment s nástrojem se po celou dobu skladby obměňuje, ale setrvává ve stejném tempu. Poprvé se Joe s kytarou dostává ke svým typicky výrazným tónům. Kompletní deska se jmenuje dle skladby Don´t Explain. Trefně vybrali název melancholické skladby Billy Holiday, která uklidňuje atmosféru celé nahrávky. Beth Hart zde zpívá jemně, bez předešlých tvrdších rockových kudrlinek, ale příliš se snaží podobat originálu.

V hlavní roli zpěv

Výběr dvou následujících skladeb se velmi povedl a je zlatým středem desky. Kromě sázky na posluchačskou jistotu při nahrání skladeb Etty James se oba hudebníci trefili do svého stylu. Plouživá I´d Rather Go Blind navazuje na předešlou skladbu. Bonamassa podkresluje zpěv a zahraje pohodová, ale zato naléhavá sóla. V kontrastu zazní našlápnutá Something's Got a Hold on Me, která už v počátečních tónech slibuje kvalitní cover verzi. Když Hart, která si po celou dobu hraje se svým nakřáplým hlasem, zpívá slova I believe, naopak posluchač věří tomu, co zpívá ona. Struktura skladby, kde se střídají oba muzikanti, je doplněna o zadní vokály.

I'll Take Care of You je od počátku nabitá emocemi, Joe si zde bere prostor pro zastřený zvuk své kytary v technicky bravurním sólu. Bonamassova kytara hned pokračuje na začátku skladby Well, Well, kde Hart i Bonamassa zpívají.

Začít jedním velikánem a s jiným skončit. To o této desce můžeme těžko tvrdit - každá skladba je zde pojem. Desátá skladba a zároveň zakončení celé nahrávky Arethou Franklin je spíše průměrnou nápodobou a kytara Bonamassy se zde objevuje jen v pouhých náznacích.

Album zahrnuje velkou škálu skladeb i období bluesové a soulové hudby. Osvěžení jednotlivých kousků v nových úpravách je bezpochyby posunuje kupředu a obléká je tak do hávu současnosti. Ze spolupráce virtuózního kytaristy a kvalitní zpěvačky rázem vznikla deska, která oslní jak výběrem skladeb a talentem obou hudebníků, tak propracovaností, ovšem v některých pasážích alba je lepší vrátit se k originálům.

Sinner's Prayer, Chocolate Jesus, Your Heart Is as Black as Night, For My Friends, Don't Explain, I'd Rather Go Blind, Something's Got a Hold on Me, I'll Take Care of You, Well, Well, Ain't No Way

50:44

Provogue
srpen 2011
Hodnocení: 80%

Další články

  • Struny podzimu přinesly výjimečné hudební zážitky Struny podzimu přinesly výjimečné hudební zážitky

    Mezinárodní hudební festival Struny podzimu 2019 je minulostí. Ve středu jej zakončil koncert hip-hopových legend De La Soul. Dramaturgie letošního ročníku doslova naplnila neoficiální podtitul „od Bacha po hip-hop". Bachovy suity totiž zazněly v podání violoncellisty Jiřího Bárty jen pár dní před hip-hopovou party v režii De La Soul. Jak široké hudební spektrum se mezi těmito póly rozprostírá, dokumentovalo dalších osm hudebních večerů, během nichž se publiku představili jazzmani Charles Lloyd, Fred Hersch, Lionel Loueke a Luboš Soukoup, soulová zpěvačka Laura Mvula, soudobou hudbu reprezentující JACK Quartet, Michael Gordon společně s Mantra Percussion a osobnost domácí hudební scény, písničkář Jiří Suchý.

  • Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry

    Bluesová plejáda v Šumperku dospěla. K poslechu bylo poslední den mnohé, repertoáry interpretů byly stejně pestré jako jejich vlastní životní osudy, o nichž nejen blues tak rádo vypráví.

  • 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality

    Program již 24. ročníku MFJP je tradičně pestrý. Královské klavírní disciplíně bude věnováno osm různorodých sólových recitálů špičkových hudebníků tří kontinentů, které proběhnou během čtyř pražských večerů v termínech od 25. listopadu do 18. prosince. Těšit se můžeme na umělce jako Sunna Gunnlaugs, Andreas Ulvo, Greg Burk či Chris Gall. Že i letošní MFJP bude mimořádný, naznačil ostatně už jarní prolog festivalu v režii Larryho Willise. Po setkání s legendou jsou na řadě koncerty talentů na vrcholu sil.

  • Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií

    K pátečnímu, druhému a zároveň prostřednímu dni festivalové přehlídky Blues Alive v jesenickém podhůří neodmyslitelně patří i odpoledne strávené v podkroví šumperského H-Clubu. Zdejší prostor s výhledem na koleje místního nádraží tradičně hostí interprety komornějšího projevu, lakájícího k nabytí sil před hlavním programem. Letos střešní trámoví rezonovalo silněji, než tomu bývá zvykem. Oba účinkující totiž disponovali energií, která se netajila ambicí posluchačovu pohodu narušit.

Další podobné články

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };