pondělí, 01 duben 2019 22:00

Rozhovor s Clemem Clempsonem: Páteří mého stylu hry je blues Doporučený

Napsal(a)
Clem Clempson při koncertu kapely Colosseum v Lucerna Music Baru 19. 11. 2014 Clem Clempson při koncertu kapely Colosseum v Lucerna Music Baru 19. 11. 2014 Foto: Petr Zip Hájek/musicweb.cz

Kapela JCM měla v Praze koncertovat loni na jaře. Během jejich turné k tehdy právě vydanému albu Heroes však bubeník a lídr kapely onemocněl, našli mu nádor na mozku a brzy po operaci nemoci podlehl. Nyní se vydávají členové uskupení Clem Clempson a Mark Clarke na turné, na kterém uctívají Jonovu památku a představují zmíněnou desku. Za bicí usedne Ralph Salmins a v této trojčlenné sestavě vystoupí 2. května v Lucerna Music Baru. Kytarista Clem Clempson redakci musicweb.cz prozradil, jaké má vzpomínky na Prahu, jak si pamatuje své kolegy a proč projekt JCM vlastně vznikl.

Cleme, můžete našim čtenářům představit váš projekt Heroes?

Poté, co náhle zemřel Larry Coryell, Jon (Hiseman – bubeník, pozn. red.) přišel s myšlenkou Heroes. Velice se těšil na naplánované koncerty, které jsme s Larrym měli hrát společně o několik týdnů později.

A jak vše vlastně začalo?

Jon byl touto zprávou natolik otřesen, že začal přemýšlet nad tím, kolik jeho bývalých kolegů-spoluhráčů v poslední době zemřelo. Proto se rozhodl, že by jim chtěl novým albem vzdát hold a nahrát na něj hudbu, kterou s nimi tvořil a hrál. Tehdy se na mě obrátil, jestli bych s ním na tomto projektu spolupracoval. Prodiskutovali jsme možnosti a rozhodli se pro projekt v triu společně s Markem Clarkem (baskytarista a zpěvák, pozn. red.). Jon pak prohlásil, že ve své kariéře nejvíce lituje toho, že nikdy nedal Markovi jako zpěvákovi v žádné kapele, ve které společně hráli, prostor. A tohle byla perfektní příležitost, jak to napravit.

Plánovali jsme jen natočit desku, ale později jsem začali mluvit i o turné!

Můžete mi říct, jaký vlastně Jon Hiseman byl?

Každý, kdo někdy Jona potkal, by se mnou musel souhlasit, že byl neskutečně milý a velkorysý muž. Vždycky si pro každého našel čas. Byl to ale také skvělý kapelník, odhodlaný, inspirující, zapálený do své práce a vždycky vytrval, aby dosáhl svého cíle v čekomkoli, do čeho se pustil.

 

 

Kam podle vás spadá vaše hudba? Do jazzrockové scény, nebo jazz fusion?

Rozhodně do jazzrocku!

A ten je nejčastěji spojován s kapelami Mahavishnu Orchestra, Weather Report, Return to forever nebo s Herbiem Hancockem…

Jazz rock má opravdu široké spektrum…

A jak jste se k jazzrocku vůbec dostal?

S mou první kapelou jsem začínal se známými hity, ale následně jsem objevil kouzlo blues, které se stalo základním kamenem mého hraní. Můžu říct, že blues je páteří mého stylu, ale samozřejmě mě během let ovlivnila spousta jiných žánrů.

K jaké hudbě se nejčastěji nyní vracíte?

Poslouchám mnoho žánrů. Samozřejmě blues a jazz-rock, ale i operu, klasiku, flamenco a příležitostně i nějaký pop. A hodně poslouchám kytarovou hudbu. Za všechny bych jmenoval Scotta Hendersona, Dereka Truckse nebo Erika Johnsona.

Které kapely pro vás v šedesátých a sedmdesátých letech byly rivaly a které jste spíš řadil mezi své spřízněné?

Mezi kapelami je vždycky přítomný element rivality. Zvlášť pak při živých vystoupeních, při kterých chce přirozeně každý být tím, kterého publikum miluje nejvíc! Při živých koncertech bylo těžké Colosseum překonat, ale když jsme byli na stejném programu s Rory Gallagherem, bylo to těsné.

Jaká byla spolupráce s bubeníkem Cozy Powellem?

Cozy byl mým dobrým kamarádem už od dob, kdy jsem žil v Birminghamu. Nejenže byl skvělý bubeník, ale užívali jsme si legraci, když jsme se poflakovali kolem. Byl velký milovník aut a to on mě naučil řídit!

 

 

Chystáte něco nového s dalším bubeníkem, Billy Cobhamem?

S Billym nejsem v kontaktu už delší čas. Pochybuju, že bychom společně ještě něco vytvořili, ačkoli právě jeho opravdu hodně obdivuju.

Můžete ze své zkušenosti říci, jaký je Bob Dylan?

S Bobem jsem spolupracoval jenom několik dní, a to na filmu Hearts Of Fire. Během natáčení jsme si užili i s Ronniem Woodem, Ianem Durym a Regem Presleym spoustu legrace. Ale ten film byla nakonec katastrofa.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Je to skoro pět let, co jste naposledy navštívil Prahu. Tehdy jste zde koncertovali se zpěvákem Chrisem Farlowem. Nepřizvete ho v budoucnu k nějakému dalšímu projektu?

S Chrisem hraju stále příležitostně nějaké koncerty. Například 18. dubna budeme na Jonovu počest společně vystupovat v hamburském klubu Fabrik. Myslím si, že v budoucnosti ještě bude více příležitostí, při kterých se sejdeme a užiju si to tak jako vždycky.

Chtěl byste něco sdělit pražským fanouškům, než sem v květnu zavítáte?

Jeden z nezapomenutelných momentů mé kariéry se odehrál právě v Praze, když jsme zde v roce 1969 s Colosseem koncertovali, takže je pro mě vždycky velmi vzrušující se sem vracet. Minulý rok jsme měli naplánované původní turné s JCM, než bylo kvůli Jonovým náhlým zdravotním problémům přerušeno. Schválně jsme ho naplánovali tak, abychom v Praze strávili tři dny navíc a moc jsme se na to těšili. Až se v květnu vrátíme, budeme mít hodně smíšené pocity. Určitě budeme kvůli Jonovi smutní, ale Jon by chtěl, abychom si tuhle návštěvu pořádně užili a dali všechno do našeho koncertu. A to my, i pro našeho lídra, samozřejmě uděláme.

Další články

  • Struny podzimu přinesly výjimečné hudební zážitky Struny podzimu přinesly výjimečné hudební zážitky

    Mezinárodní hudební festival Struny podzimu 2019 je minulostí. Ve středu jej zakončil koncert hip-hopových legend De La Soul. Dramaturgie letošního ročníku doslova naplnila neoficiální podtitul „od Bacha po hip-hop". Bachovy suity totiž zazněly v podání violoncellisty Jiřího Bárty jen pár dní před hip-hopovou party v režii De La Soul. Jak široké hudební spektrum se mezi těmito póly rozprostírá, dokumentovalo dalších osm hudebních večerů, během nichž se publiku představili jazzmani Charles Lloyd, Fred Hersch, Lionel Loueke a Luboš Soukoup, soulová zpěvačka Laura Mvula, soudobou hudbu reprezentující JACK Quartet, Michael Gordon společně s Mantra Percussion a osobnost domácí hudební scény, písničkář Jiří Suchý.

  • Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry Blues Alive završil koncert Kennyho Neala s jeho bratry

    Bluesová plejáda v Šumperku dospěla. K poslechu bylo poslední den mnohé, repertoáry interpretů byly stejně pestré jako jejich vlastní životní osudy, o nichž nejen blues tak rádo vypráví.

  • 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality 24. Mezinárodní festival jazzového piana nabídne přehlídku hráčské originality

    Program již 24. ročníku MFJP je tradičně pestrý. Královské klavírní disciplíně bude věnováno osm různorodých sólových recitálů špičkových hudebníků tří kontinentů, které proběhnou během čtyř pražských večerů v termínech od 25. listopadu do 18. prosince. Těšit se můžeme na umělce jako Sunna Gunnlaugs, Andreas Ulvo, Greg Burk či Chris Gall. Že i letošní MFJP bude mimořádný, naznačil ostatně už jarní prolog festivalu v režii Larryho Willise. Po setkání s legendou jsou na řadě koncerty talentů na vrcholu sil.

  • Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií Blues Alive v H-Clubu: Pod střechou melodií

    K pátečnímu, druhému a zároveň prostřednímu dni festivalové přehlídky Blues Alive v jesenickém podhůří neodmyslitelně patří i odpoledne strávené v podkroví šumperského H-Clubu. Zdejší prostor s výhledem na koleje místního nádraží tradičně hostí interprety komornějšího projevu, lakájícího k nabytí sil před hlavním programem. Letos střešní trámoví rezonovalo silněji, než tomu bývá zvykem. Oba účinkující totiž disponovali energií, která se netajila ambicí posluchačovu pohodu narušit.

Rozhovory z rubriky

var sklikData = { elm: "sklikReklama_57358", zoneId: 57358, w: 728, h: 90 };