Rozhovor s Kennym Nealem: Fotbal jsem nehrál, moje hračka byla kytara Doporučený

Kenny Neal je již druhou generací jiholouisianských bluesmanů, jež je držitelem řady poct a ocenění. Syn známého hudebníka Rafula Neala poskytl rozhovor redakci musicweb.cz a povídalo se o blues, o hudební tradici v rodině i o novém Nealově albu. Kenny s ním vystoupí v rámci Bluefestu 22. října v Lucerna Music Baru. 

Kenny Neal Kenny Neal Zdroj: pořadatel festivalu Bluefest

Kdy jste se, Neale, rozhodl, že z vás bude profesionální muzikant?

Nepamatuju si okamžik, kdy jsem s muzikou začal, protože jsem se narodil do hudební rodiny. Můj otec Raful Neal vždycky zkoušel s muzikanty doma.

Sám hrajete od 13 let... Co vlastně pro vás znamená slovo dětství?

Dětství jsem trávil vždycky o víkendech s tátou, se kterým jsem hrál. Nikdy jsem nehrál fotbal, baseball nebo basketbal jako mí vrstevníci, ale vždycky jsem měl pocit, že hudba je mnohem větší zábava než se věnovat těmto sportovním hrám.

Váš otec Raful Neal byl známý bluesový muzikant. Jak vás jeho hudební výchova ovlivnila?

Naučil mě, že se mám chovat k lidem tak, jak chci, aby se chovali ke mně. Naučil mě, že každý je Někdo. Naučil jsem se od něho respektovat ostatní. Naučil mě pomáhat lidem. A takhle bych mohl pokračovat, je takových věcí, co mě naučil, a díky nim jsem se stal mužem, kterým dneska jsem.
Když budu mluvit o blues a muzice, díky němu jsem se dostal k těm nejlepším hudebníkům, jako jsou Muddy Waters, Jimmy Read, Little Walter, Howlin' Wolf. On byl tím, kdo domů nosil jejich desky a hrál jejich skladby, a to bylo pro mě mnohem lepší, než kdyby mi přinesl jakoukoli hračku. Mohl jsem jít do svého pokoje a hrát spolu s nahrávkami a učit se tak ty skladby sám. Myslím, že to pro mě bylo, jako kdybych dostal tu nejlepší hračku. (smích)

Jak jste sám již řekl, jste z hudební rodiny. Máte několik sourozenců, kteří se hudbě také věnují profesionálně...

Jsem nejstarší z deseti sourozenců a všichni se hudbě věnovali. Během uplynulých 12 let mi zemřeli můj táta a tři sourozenci. V mé kapele nyní hrají dva mí mladší bratři, se kterými jezdím na turné. A čas od času nabízíme takový balíček „The Neal Family", všichni se sejdeme a hrajeme společně včetně našich dětí. Více se o naší rodině dočtete na stránkách kennyneal.net, je tam ke zhlédnutí i hudební video Bloodline.

 

 

Neale, ve vaší kapele kromě vašich bratrů působí i váš synovec. Je to pro vás složité říkat příbuzným, co mají hrát, kdy a jak? Jak spolu třeba na turné vycházíte?

Ne, není to vůbec složité. Vědí, kdo kapele velí, když to tak řeknu, ale zároveň je nechávám dělat to, co chtějí, což je i pro ně jednodušší.

Hrajete také doma, když se sejdete?

Ano. Máme klub, který se jmenuje Neal's Juke Joint a zde pravidelně vystupujeme, místní se tam často zastaví a připojí se k nám. Vždycky se tam skvěle bavíme. Jestli někdy navštívíte Baton Rouge v Louisianě, určitě si předem naplánujte zastávku i tady.

Jaký je váš názor na současnou bluesovou scénu, Neale?

Vidím to tak, že blues tu je a přijdou léta, kdy o něm bude slyšet ještě více. Mnoho různých kultur dneska hraje blues. Dříve to byl žánr z dalekého jihu Spojených států, prostě odtamtud blues původně pochází, ale nyní se rozšířilo opravdu po celém světě. Je to ale hezké, že se to stalo.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Kdo je pro vás kytaristou „číslo 1"?

Albert Collins, protože je to hudební samouk. A když ho slyšíte hrát, má jedinečný rukopis, poznáte jeho kytaru ihned a nikdo jiný to nedokáže zahrát stejně.

Neale, můžete našim čtenářům představit vaše zatím poslední album Bloodline?

Tentokrát jsem se soustředil na různé vlivy v blues. Hodně textů na albu vychází z reality, řekněme život jako takový, jaký známe všichni. Vždycky píšu o každodennosti, o životě, jakým si prochází každý.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Nick Schnebelen Band, Bounty Rock Café, Olomouc, 18. 10. 2019

    Špičkový americký kytarista Nick Schnebelen, kterého jsme viděli v r. 2017 jako jednu z hvězd na šumperském Blues Alive se na svém turné zastavil i v Olomouci. Adam Syrovost jeho bluesové kytary i parádní vokální přednes uchvacuje fanoušky bluesového a bluesrockového žánru po celém světě. V březnu 2019 spatřila světlo světa jeho sólová deska Crazy All by Myself, s níž je momentálně na turné. Společně s bubeníkem Adamem Hagermanem a sošným baskytaristou Cliffem Moorem předvedli i v olomouckém Bounty Rock Café parádní koncert, ze kterého přinášíme fotoreport.

  • Festival Kytara napříč žánry představí špičkové kytaristy tří kontinentů

    Kytara je nástroj nepřeberných možností, které bez ohledu na stylové a jiné kategorie mapuje již 22 let festival Kytara napříč žánry. V sobotu 19. října jej otevře v pražské Písecké bráně australský kytarista Joe Robinson a 27. listopadu jej uzavře koncert čtyř mladých kytaristek - Christie Lenée z USA, Karlijn Langendijk z Nizozemí, Judith Beckedorf z Německa a Mileny Šolcové z ČR, které vystoupí v rámci MusiSHEans Guitar Tour 2019.

  • Rozhovor s Aronem Mellergårdhem: Před koncertem nejradši spím

    Švédská jazzová kapela Dirty Loops zavítala při svém turné i do pražského klubu Roxy. Před vystoupením se redakci musicweb.cz rozpovídal bubeník Aron Mellergårdh o životě bubeníka, kapele, i o tom, že se rád před vystoupením prospí. 

  • Foto: Laura Mvula, Forum Karlín, 15. 10. 2019

    Metaforicky bývá nazývána Ninou Simone moderní doby – styl její hudby mísí soulové, jazzové a R&B prvky způsobem, který má blízko k současné hudební univerzálnosti. Debutové album Sing to the Moon z roku 2013 poukázalo na její mimořádný talentu, následující deska The Dreaming Room z roku 2016 upevnila pozici Laury Mvuly jako zásadní umělecké osobnosti, již je dobré sledovat. My vám přinášíme fotoreport z koncertu v rámci festivalu Struny podzimu.

Rozhovory z rubriky