„Taková fronta tady nebyla ani na Wombats,“ bylo slyšet z davu před Lucernou. Opravdu nebyla a co hůř, nemusela tu v zimě čekat skoro až do půl jedenácté, než se otevřou brány hudebního klubu. Člověk byl rád, že si stihnul dát kabát do šatny a objednat drink, protože M83 spustili produkci dost možná v rekordně krátkém čase.

V takovou chvíli je citelně znát absence předkapely, i když vlastně v takovýto scénář většina z nás často doufá. Fanoušci se ještě nestačili oklepat z rozmrzelého přešlapování ve frontě a na kapele bylo znát, že z nich stres z nevydařené cesty úplně nespadl. Co to ale odneslo nejvíc, byl zvuk. Intro, jedna z nejlepších skladeb M83 vůbec, vyšla úplně naprázdno. Song jako dělaný na efektivní příchod kapely, se jednoduše vůbec nevyvedl.

Zvuk jako z kulturáku se podařilo vyladit na přijatelnou úroveň někdy při třetí skladbě a člověk se mohl soustředit na ostatní aspekty. Nutno podotknout, že M83 jsou Francouzi každým coulem. Charismatický autor projektu Anthony Gonzales měl s sebou posily v podobě sexy vokalistky, energického bubeníka, který jakoby spíše patřil do rockové kapely, a v neposlední řadě velice zapamatovatelného basáka.

Basák se rychle stal miláčkem publika. Klučina s roztomile rozcuchanými kudrnatými vlasy, který ať už hrál na baskytaru nebo elektronické bicí, vydával neskutečné množství energie. Mlácení kytarou do činel a skákání po bubnech rozvášnilo dav a mladý bohém si to, i přes své (ať už jakékoliv) opojení, patřičně užíval.

Kapela rovnoměrně rozložila do playlistu celou svoji tvorbu. Slyšet byla jak nová hitovka Midnight City z alba Hurry Up! We´re Dreaming, tak i starší věci. Někdo by mohl namítat, že skupina electro žánru se akorát zavře do studia a na koncertě zmáčkne tlačítko play. I když i M83 měli svého pouštěče, není to jejich případ. S hudbou si mistrně pohrávali, starší nahrávky se nebáli podat v novém hávu. Pro diváka a fanouška je veliký zážitek vidět kapelu, která si při hraní opravdu hraje a ohromně si to užívá.

Prvotní stres se skřípáním mikrofonů rychle ustoupil a M83 předvedli strhující koncert. Jejich nedbale elegantní styl, Gonzalesova neuvěřitelně kreativní mysl (je to jeho projekt a skládá sám) v kombinaci s množstvím energie a zábavy, kterou do hraní vkládají, tvořily místy nevídaně silnou a hlavně kvalitní hudbu. Navíc, ne každá kapela se dokáže vypořádat se špatnými podmínkami a ty tentokrát opravdu ideální nebyly.  

Takže závěrem, i přes otravné čekání a zklamání ze začátku to byl koncert k zapamatování. A kdo M83 ještě nezná, utíkejte shánět alba, a když budeme mít štěstí, třeba je uvidíme v létě někde na festivalu připravené a nazvučené a to nám dost možná, dámy a pánové, teprve začnou padat čelisti.