Když se řekne předkapela, často se lidem vybaví nudná výplň před vystoupením hlavní hvězdy. V případě koncertu Billyho Gibbonse se ovšem tento výrok naštěstí nepotvrdil, neboť před amerického legendárního hudebníka byla nasazena česká rocková legenda, která v roce 2021 znovu povstala jako fénix z popela. Tou legendou je skupina Flamengo, respektive její reinkarnace nazvaná Flamengo Reunion Session. Legendární kapela stihla za svoji existenci vydat jen jednu, o to slavnější, desku Kuře v hodinkách. Repertoár pro Flamengo Reunion Session tak byl pro tento večer poměrně jasný. Z původní sestavy Flamenga nemohl chybět rockový veterán – osmasedmdesátiletý baskytarista Vladimír Guma Kulhánek, s nímž na pozici kytaristy hraje i další původní člen – šestasedmdesátetiletý Pavel Fořt. Sestavu dále tvoří bubeník Jiří Zelenka (Etc. Vladimíra Mišíka, Big Heads Michala Pavlíčka), klávesista Honza Holeček a saxofonista a flétnista Vladimír „Boryš“ Secký.
Oč měla kapela na své vystoupení méně času, o to výrazněji dokázala naladit diváky před hlavní částí večera. Během půl hodiny zazněly legendární hity jako Stále dál, Doky, Vlaky, Hlad a Boty, Rám příštích obrazů, Kuře v hodinkách či překvapivě i beatlesovská I Am the Walrus. Pavel Fořt hezky v klidu vsedě vydrnkával autentické tóny jako z původní desky. Když člověk zavřel oči, připadal si, jako by se vrátil o půl století nazpět. Tehdy kapela spolupracovala přímo i s básníkem Josefem Kainarem, jehož básně jsou základ textů Kuřete v hodinkách.
Z kapely čiší nakažlivá energie a síla, je nutné podtrhnout výkon varhaníka na hammondky a zpěváka Honzy Holečka, jehož pěvecký výkon nahrazuje původní Mišíkovy vokály, a nutno dodat, že jeho rockový chraplák dodává písním podobnou sílu i osobité pojetí. S tamburínou se taktéž perkusivně zapojoval do rytmiky, kterou, když ji zrovna nepotřeboval, si nasadil na hlavu, což spolu s jeho dlouhými tmavými vlasy působilo jako vyobrazení Ježíše s trnovou korunou.
Rovněž flétnista Vladimír „Boryš“ Secký si po „andersonovsku“ na jedné noze zásoloval na příčnou flétnu a připomněl tak rockovou ikonu Jethro Tull. Zaujal rovněž Jiří Zelenka, který kromě pádných rockových bicích riffů byl i doprovodný zpěvák. Oč krátké, o to výživnější vystoupení to bylo a lze tak všem jen doporučit zajít na plnohodnotné vystoupené této úžasné kapely.
S úderem avizované 21 hodiny se z reprobeden ozval řvoucí motor a na obrazovce za stagí se objevil přebal sólového Gibbonsova alba The Big Bad Blues, na kterém je vyobrazen se svým klasickým vousem, jak vydechuje kouř, a u připravených bicích stálo několik lahví plzeňského Prazdroje a skateboardů. Co se úpravy jednoduché stage týká, nic víc se během večera nepřidalo, ani neubralo.
Kytarově úsporné vyhrávky dával Billy s přesností a jistotou sobě vlastní. Jeho typicky chraplavý, zastřený hlas vyzníval z pod jeho vousů osobitě a nijak se na něm nepodepsal ani zpěvákův věk. Ve svých 73 letech je stále čirý a po pódiu hudebník čile pobíhal po celou dobu koncertu. Jeho ruka na pražcích pojala i takové hity ZZ Top, jako jsou Got Me Under Pressure, Gimme All Your Lovin', Blue Jeans Blues nebo Sharp Dressed Man. Osobně mi ve výčtu skladeb chyběla výrazná kytarovka Rough Boy, ale jinak byl playlist 18 skladeb pestrý a energický.
