Majáles 2012 ve Stromovce Prahu neurazil Doporučený

Také v Praze propukla studenty i nestudenty očekávaná oslava jara. Celé veselí začalo již před polednem v centru, odkud se vydal průvod nadšených lidí a několika alegorických vozů směr Stromovka. Za doprovodu spousty zabávného podpůrného programu začala ve dvě odpoledne ta pravá hudební smršť hned na několika stagích najednou.

Majáles 2012, Praha Majáles 2012, Praha Barbora Nezbedová/MusicWeb.cz

Před samotným vstupem do areálu však někoho nemile překvapila nemožnost koupě vstupenky pro později příchozího kamaráda, neboť pořadatelé prodávali pouze ID pásky a jen přímo na ruku. Kdo se chtěl dostat do areálu a přitom se dostal z práce až později, musel tedy doufat, že pásků bude dost. Nakonec ještě před sedmou hodinou večerní se s nimi čile obchodovalo, a tak většina příchozích svou cestu dovnitř našla. Majáles poté hlásil: beznadějně vyprodáno.

Jednou z prvních jarních vlaštovek, přinášejících na Majáles správný pohodový rytmus, byla domácí formace Fast Food Orchestra, jejíž plážové hity pohupovaly, v tu dobu již velmi početným, publikem Gambrinus Excelent stage. Jejich saxofon při hitu Montpellier svižně probudil všechnu fanouškovskou návštěvu ve žhavém odpoledním slunci. Majálesu tím tak mohli sdělit i to, že slunce svítí a z mraků nelije nejen na samém konci Francie.

Podívejte se také na fotogalerii z celé akce

Písnička Baby rozhýbala boky i dosud váhajícím sledujícím. Museli jsme s Fast Food Orchestra souhlasit, že baby skutečně vlní svým tělem jako nikdo jiný. Po několika dalších hitech a hlavně Modré raketě, s níž tihle kluci víkend co víkend kočují mezi pódiem a pódiem, měl přijít konec vystoupení, ale Fast Foodi se zeptali publika, zda chtějí ještě jednu. Publikum samozřejmě sborově zakřičelo: ano! Fast Foodi se tedy zeptali, jestli chtějí ještě dvě. Samozřejmě, že ano, a tak párty pokračovala dál i přesto, že se zpívala píseň The Party is Over. Úplně poslední zahranou písničkou byla Jump Around, před níž kluci požádali o spolupráci celý dav a ten, až na výjimky, spolupracoval a podřepl tak, aby při prvním JUMP mohl vyskočit. Bylo vidět, že Fast Food Orchestra si v pátečním odpoledni Stromovku podmanili.

Tou dobou to ale žilo již i na ostatních stagích. Na Sherwood.cz stage zrovna finišovali ústečtí UDG se svým hitem ze všech nejoblíbenějším, Hvězdářem. Na RedBull Tour Bus stage zase moravské holky z Čoko Voko, které zaujaly nejen svým dialektem a rozvířenou ženskostí při hbitých tanečních pohybech, ale přeci jen i svou muzikou. Vtipně a recesivně pojaté texty vrcholily například v hitu Ešus, ze kterého se dozvíte, že (ona) vypadá jako oblečená, páč chlupatá je to žena. Stálý úsměv rytmicky pokyvujícího prostoru před autobusem červeného býka byl znát.

Kolem páté hodiny odpolední se již začalo projevovat, že ač bylo Magistrátem hl. města Prahy pořadatelům umožněno zvětšit celkový prostor areálu festivalu, nemohlo to stačit. Proplést se všudypřítomnou masou lidí od jednoho pódia ke druhému, bylo leckdy značně vyčerpávající. Obzvláště uvědomíme-li si, že stejný nápad dostávají tisíce a tisíce dalších návštěvnníků. Vše vyvrcholilo po setmění, kdy se z prostoru mezi třemi nejhlavnějšími pódii stalo prakticky jedno velké hlediště, kterým probít se ke stánku s pivem, nebo k toaletě, bylo na desítky minut perné snahy. Nedá se nic dělat, na příště budou pořadatelé nuceni o přesunu festivalu přemýšlet ještě vážněji než dosud. S příbývajícími lidmi začala váznout i obsluha toalet, které se beznadějně plnily a umyvadel, v nichž docházela voda. Tak i hygiena dostávala trochu na frak. To, že máte pod nohama skládku, vzrušuje už jen ty choulostivější z nás, neboť podobný stav už tak nějak patří k festivalovým koloritům. Ač pořadatelé připravili dostatek košů, lidé se jim za to příliš neodvděčili.

Své si na pódiu odkroutil také Tomáš Klus

Ale vraťme se zpět k hudebníkům. Letos si návštěvníci v anketě přáli Tomáše Kluse, který tak dostal podvečerní čas na jedné z hlavních stagí. Začátek jeho vystoupení se skladbou Pánubohudooken sliboval zábavu, kterou od něj očekáváme a Sherwood.cz stage se v tu chvíli stala středobodem celého Majálesu. Tomáš o sobě jednou prohlásil, že na velkých festivalech se necítí ve své kůži, což včera bohužel potvrdil. Působil jakoby nefotkyrvózně rozpačitým dojmem a na jeho vystoupení se to podepsalo. Rozhodně neurazil, ale ani nenadchl. Naproti tomu na RedBull autobuse to v ten moment pořádně rozparádili PSH. V jejich prostoru to žilo všemi třemi dimenzemi. Peneři rapovali o tématech, která všichni důvěrně známe, a tak jsme si při textu Podpantofláka ukazovali, kdo z nás že to je pod tou papučí. Peneři rozhodně nezklamali a ukázali, že jsou dobrou volbou a jejich muziku si umí na místě užít i lidé mající v oblibě jiné hudební žánry.

Vypsaná FiXa vykročila na surrealistický výlet do San Piega se singlem Ruzyně. Márdi v červeném triku, Pítrs usazený za bicí soupravou se zapálenou neřestí v ústech – zkrátka koncert, na jaký jsme od téhle pop-punkové partičky zvyklí. Kluci nasadili skvělé tempo a obhájili svůj titul festivalového matadora. Ačkoli byl Márdiho zpěv občas intonačně ve světě fantazie, neubralo to nic na energii a typické fixácké atmosféře. Kluci zapojili mezi své nestárnoucí hity jako 1982, Antidepresivní rybička nebo Lunapark i nové věci z jejich poslední desky. Zazněly například Detaily nebo Bubetka. Vroucí kotel, zdvižené ruce a křičící hlasivky posluchačů rozhodně nechyběly.

Dalším z nejočekávanějších interpretů byla kapela Mig 21, kterou zpěvák Jirka Macháček uvedl na pódium výkřikem: Čau vy líní bastardi! I Love You! Jirka měl z následného vystoupení zřejmě upřímnou radost, protože vzkaz I Love You se během večera ještě několikrát opakoval. Budilo to dojem opravdového souznění mezi ním, celou kapelou a tisícovkami nadšených posluchačů. Svůj playlist načali úvodním songem filmu Muži v naději, Chci ti říct. A tak se láska mezi pódiem a hledištěm nadále prohlubovala. Zazněla spousta notoricky známých písní, o kterých by se již dalo říci, že zlidověly. Za zmínění určitě stojí Malotraktorem a Snadné je žít. Ohlašování konce vystoupení pojal Jirka Macháček, jak je mu vlastní, velmi vtipně slovy: Loučí se s vámi chlapecká, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 Smíchova. Jako přídavek ještě zazpíval píseň o tom, jak tu cikánskou holku neměl potkat za lesem. Ano, další česká lidová, Slepic pírka.

Stage idnes.cz se při setmění rozeznívala převážně v rytmech ska. A když se řekne ska, většině českého hudebního světa se vybaví kapela Sto zvířat. Zvířata se pustila do pěveckého boje s velkou vervou, avšak jejich výkon byl zklamáním. Kapela bývá vždy zárukou skvělé zábavy, ovšem Majáles kapele nevyšel. Prvním průšvihem bylo nazvučení kapely. Zpěvy byly příliš vytažené nahoru, a tak zanikala melodická linka nástrojů. Celek potom absolutně nepůsobil kompaktně. Svůj den neměl nejen zvukař, ale také zpěvačka Jana Jelínková. Přední řady byly patrně spokojené, ale čím více se člověk vzdaloval od pódia, tím byl její zpěv zřetelnější a dalo se z něj vyčíst nespočet falešných tónů. I přesto si publikum ale nenechalo zkazit zábavu a vesele hopsalo v rytmech kousků Dáma s čápem, Škola nebo Nikdy nic nebylo.

Majáles se otřásal také pod náporem slovenských rebelů Horkýže Slíže. Poté co odezněly singly Malá Žužu a Maštaľ, rozdováděné publikum nechalo zazářit na Gambrinus Excelent Stagi další slovenskou hvězdu – Iné Kafe. A jejich punk-rock svému jménu ostudu nedělal. Kluci si dávali jeden hit za druhým a dokázali během svého sedmdesátiminutového bloku přilákat nejednoho zvědavce. Toto leto a Špinavé objatie jako by byly svolávací hymnou k punk-rockové modlitbě. Dav stojící před stagí se proměnil v jeden velký kotel. Bylo jedno, kde člověk stál, všude kolem něj se tančilo, skákalo, tleskalo, zpívalo, zkrátka řádilo. A že byli kluci na chvíli odstřižení a nebylo je vůbec slyšet, nikomu vůbec nevadilo.

Čekání na Nightwork se proměnilo v boj

Největším lákadlem letošního pražského Majálesu byli pro mnohé Nightwork. Bylo to znát i tím, že už půl hodiny před začátkem bylo okolí hlavního stage beznadějne zaplněno. Kdo si chtěl odskočit na toaletu, nebo pro pití, měl smůlu. Někdy to byl doslovně boj o místa, a kdo měl ostřejší lokty a trochu více drzosti, ten se ještě kousek dopředu propracoval. Ještě před začátkem bylo vybráno 6 lidí, kteří dostanou možnost zatančit si se skupinou přímo na pódiu během písně Mája.

Vojta Dyk začal hodinové vystoupení mysteriózním projevem, ze kterého se nakonec vyklubala píseň Diktátor a vše vypadalo idylicky. Ještě i Čekám na signál rozvlnil i sušší povahy, ale poté začal pozvolný úpadek. Rozpačitý začátek písně o včelce Máje dokonce mírně přehlušovali rozjetí Tata Bojs od vedle. Všemu možná pomohla i ten večer další zrada zvuku, se kterou se museli Nightwork vypořádat improvizačně. Ač byl Vojta Dyk patrně zpěvákem s největším talentem celého Majálesu, nekteré pasáže až zbytečně moc protahoval. V tak oblíbené písni jako je Globální oteplování, je tříminutová povídací vsuvka až příliš velkým luxusem. Alespoň že Tepláky byly takové, jaké je známe. Kule dej si doprava si broukala celá louka. Smích na tváři vykouzlil vokální přídavek s názvem Polish Your Bamboo, tedy v jejich překladu Leštit si bambus.

Úplně posledním interpretem však byl pražský hudební projekt Bek Ofis Jana J. Nedvěda, kterému se z Excelent talents stage vůbec nechtělo. Mnozí se cestou z areálu zastavili v jejich kotli a zaposlouchali se do tvorby této talentované naděje. Bek Ofis hráli Náhradníka i přesto, že na místě již byla policie a žádala ukončení produkce. Honzovi se však nemůžeme divit, že když má před pódiem stovku podporujících hlasů dožadujících se další muziky, povolil a zakřičel: Tak pojďte, rebelové! a začal zpívat.

V polovině této produkce jim byl ztlumen zvuk na téměř neslyšitelnou úroveň, ale kluci se nedali a svůj nejznámější singl dokončili i tomu navzdory. Lidé se natlačili co nejblíže a chtěli, i přes násilně sníženou hlasitost, další přídavek, po jehož konci tento nenasytný kotel kříčel sborově: Ještě! Ještě! Ani po vyjednávání s organizátory se však nic dalšího nedělo a ač se skutečně nikomu nechtělo končit, po vypnutí osvětlení bylo jasné, že již nic dalšího nebude Bek Ofis povoleno. Pro tu stovku z vás, kteří jste tam byli, proto přidáváme Náhradníka i do článku a napříště budeme doufat, že pořadatelé dostanou od Prahy výjimku pro hudební produkci alespoň do stále snesitelné půlnoci.

Majáles 2012 má tedy svou pražskou část za sebou. I přes pár zádrhelů zůstává tento největší a nejoblíbenější studentský festival lákadlem i do dalších let.

- malý prostor
- nepořádek, (ne)hygiena
- Tomáš Klus, Sto zvířat, Nightwork
+ dostatek stánků s jídlem a pitím
+ počasí
+ Fast Food, PSH, Mig21, Bek Ofis

Napsal(a):

1 komentář

  • Odkaz Komentáře Lenka neděle, 06 květen 2012 14:45 napsal(a) Lenka

    Chybí mi zmínka o Monkey Business..

Zanechat komentář

?>