Ostrava začala hrát všemi barvami ... Doporučený

Ostrava znovu po roce začala hrát všemi barvami a svým dvanáctým ročníkem rozproudila život v prostorách Vítkovických železáren. Colours patří na naší hudební scéně k těm několika málo akcím, které mají jasnou dramaturgickou vizi a které se prvoplánově nestávají masivní akcí na úkor vlastní tváře. Navíc…

Ostrava začala hrát všemi barvami ... Foto: Zdeněk Němec, musicweb.cz

Vítkovické železárny mají naprosto neopakovatelného genia loci a místním MHD jste tu z vlakového nádraží za chvilku, takže s klidem stihnete rozplánovat pivko před koncertem. I váš přechodný domek v podobě stanu budete mít příhodně umístěn necelých pět minut od areálu. S přibývajícím časem je vždy o něco příjemnější, pokud nemusíte trajdat bůhvíkam pro bůhvíco a bůhví jak dlouho, o to spíš pokud v sobě máte i nějaké to pivo navíc.  

Třináctý ročník festivalu zahájila na Arcelor Mittal Stage jedno z nejzajímavějších jmen italské pop  reggae–rap scény, Mama Marjas – ta mimochodem vystoupí i na letošním ročníku Mighty Sounds. Její vystoupení začal samostatný DJ a až poté vběhly na pódium dvě vokalistky, přičemž jednou z nich byla právě Mama Marjas. Hluboký zakouřený hlas jako by kontrastoval se sluncem zalitou stagí. Sotva davy lidí došly k pódiu nachytat atmosféru mejdanu pod taktovkou holky z jihu Itálie, ujala se úvodního slova na Česká spořitelna Stage Zlata Holušová – ředitelka ostravského festivalu. Hned po ní na pódium vtrhli Transglobal Underground, kteří rádi mažou hranice mezi západní a orientální hudbou. Spolu s nimi vystoupila i temperamentní balkánská dechovka v podání Fanfara Tirana. Fúze několika tanečních hudebních stylů s využitím balkánského temperamentu nedala přihlížejícím příliš času k oddychu.

Podívejte se také na fotogalerii z prvního dne

Z trochu odlišných hudebních kořenů nasávají inspiraci bratři z kapely The Bots. Ti kombinují rock and roll s tvrdšími punk/metalovými riffy a nebýt několika zvukových problémů, s kterými se skupina musela vypořádávat i minulý týden na festivalu Pohoda, byl by to koncert naprosto vynikající. Kluci z kapely by se měli zamyslet, do jaké míry se jedná o problémy spojené se schopnostmi zvukaře a nakolik jsou spojeny spíše s určitou dávkou zvukového amatérismu, což se ale vzhledem k nízkému věku obou bratrů dá zcela akceptovat. Publikum bylo z rockové smrště nadšené a stejně nadšený projev měla i kapela. Nicméně právě ony technické problémy narušovaly plynulejší ráz celého koncertu.

Legendy z Islandu a jedna z hlavních hvězd festivalu, Sigur Rós,  do teplé ostravské noci přivezli trochu něčeho temného a krásného. Set to byl více než dobrý. Výbuchy kytarové energie se snoubily s krásnými dlouhými melodiemi a dominantním zpěvem Jónsiho Birgissona. Největší ohlas sklidila skladba Happípolla a skvěle vygradovaná Festival. Barevná projekce s pódiem ozdobeným žárovkami navozovala dojem islandských bludiček.

Skupina Tata Bojs letos slaví 25 let od prvního hudebního setkání Mardoši a Milana Caise. Tak trochu se snaží, v tom nejlepším smyslu slova, recyklovat sami sebe. Na pódiu předvedli svou recyklovanou verzi písně Pěšáci a stejně tak recyklovanou kytaru z truhlíků na kytky i recyklovanou harmoniku vyrobenou z pospojovaných lahví s vodou. Pódium bylo rozděleno do tří prolínajících se projekčních panelů a i projekce za kapelou se nesla v duchu vzpomínání na začátky kapely.

 


Ti, kteří se rozhodli vytrvat na poslední skupinu, kterou byli Irie Révoltés z Německa, se setkali s průměrným ska-punkem, ovšem s nadprůměrným ohlasem. Stokrát omleté hudební postupy nepůsobily v kontrastu dalších vystupujících nikterak zajímavě. Nicméně svůj početný dav fanoušků si našli.

První noc je za námi, druhý den s vynikajícím Dub FX, Bonobo, Damienem Ricem, Woodkid, Izraelec s božským hlasem Asafou Avidanem, legendárními Inspiral Carpets - u kterých i takový Noel Gallagher začínal jako bedňák – anebo také s Markétou Irglovou, před námi.

Napsal(a):

Zanechat komentář