Před Cavem zahrála Shilpa Ray. Její část večera byla komornější a prosycená krásným hlasem připomínajícím Florenc Welsch z Florence and the Machine či Patti Smith. Ray hrála pouze na harmonium. Její vystoupení bylo příjemným oživením v potemnělé, takřka vyprodané, hale.
Černobílá projekce po stranách pódia se rozsvítila v devět hodin večer. A s ní i oči těch, kteří přišli za nevysychajícím pramenem energie, kterým Cave a jeho band stále je. Na stage přicházeli postupně hudebníci z Bad Seeds a za nimi, jako poslední, skladatel, básník, spisovatel i příležitostný herec - Nick Cave. Ten letos po pěti letech spolu s Bad Seeds vydal album nazvané Push the Sky Away. Mezidobí od vydání Dig, Lazarus, Dig z roku 2008 až po poslední desku navíc vyplňoval svým dalším hudebním projektem Grinderman, se kterým vydal dvě desky.
Ze samotného alba Push the Sky Away odehrál Nick Cave většinu skladeb. Zmíněné desce patřil i úvod celého koncertu, kdy zazněly We No Who U R a poté v závěrečné části fantasticky vygradovaná Jubilee Street. Už na ní se ukázal (samozřejmě kromě Cavea) hudebně nejsilnější článek kapely, kterým je bez pochyb Warren Ellis. Jeho hudební vize tak díky houslím či kytaře, které během koncertu nejčastěji střídal, ožívají, aby tančili spolu s Cavem při verších The Mercy Seat. Nick tak po Blixovi Bargeldovi našel podobně silného spoluhráče, jež se jemu samotnému dokáže vyrovnat hudebností i živelným projevem. Sám kapelník odzpíval většinu koncertu pod pódiem na stupíncích, které měl připravené pro bližší kontakt s publikem. Pokud nebyl na dosah publika, pobíhal neúnavně z jedné strany pódia na druhou. Při skladbě Tupelo uviděl v předních řadách publika snad desetiletého chlapce, kterému tváří v tvář zpíval verše skladby. V další písni zase dostal od fanynky přímo z první řady růži, což lakonicky komentoval větou „oh my god“. Při vzájemné interakci s publikem se zdál být nejsilnější a nejpřirozenější. A hlavně uvěřitelný, i v těch nejklasičtějších situacích.
Jakoby spolu se špatnými semeny útočil na to nejzákladnější, co v člověku je. Třásl s tím a čekal, co to s člověkem udělá. Posluchači nadšeně vítali jak nové písně z alba Push the Sky Away, tak osvědčené skladby jako God is in the House či Into my Arms, ve kterých se ke zpěvákovi ochotně přidávali. Závěrečná část setu patřila písni Push the Sky Away. Krásné skladbě, která svou sílu dávkuje posluchači po malých dávkách v refrénu „You've got to just keep on pushing it - Keep on pushing it - Push the sky away“.
Podívejte se také na fotogalerii
Poté co se Cave naklonil k dívce, která mu vyznáním „I love you“ dala jasně najevo svou náklonnost, se k ní otočil a s chladnou lehkostí jí odpověděl „I love you, too“. Po celý večer mu tak hala zobala z rukou. S důvěrou naslouchala představení, které bylo v nejsilnějších momentech strhující svou energií i dojemné svou hloubkou.
